NOX AUREA je relativně nová švédská kapela, která na sklonku loňského roku vydala svou prvotinu „Via Gnosis“. Hudebníci jsou to již ostřílení a povětšinou vyrostlí v black metalovém podhoubí, nicméně na „Via Gnosis“ nám servírují doom metal a to ve své nejryzejší podobě, ve své pomalosti a utrápenosti. NOX AUREA nacházejí zálibu a krásu v pochmurných melodiích a míra deprese vyzařující z jejich hudby je až ubíjející. Skladby jsou dlouhé, zajímavé, vykontrastované ženským vokálem (podobně jako u jejich krajanů DRACONIAN) a především jsou prosáklé povedenou, hutnou atmosférou. To vše by bylo hezké, kdyby jejich tvorba byla více originální. Bohužel v sobě nenese nic nového, co by v trouchnivějící hřbitovní zemi nebylo už stokrát červi prolezlé. Je zde cítit silný vliv některých starších alb MY DYING BRIDE (u kterého doom metalového spolku ne…), byť se vše snaží opentlit a zamaskovat studiovými efekty. Přesto je „Via Gnosis“ povedené dílo, má v sobě veškerou esenci ponuré hudby a zajisté by byla dobrým společníkem při nočních rozjímáních na hřbitovech. Po technické, respektive zvukové stránce je naopak vše v nejlepším pořádku, ostatně jim částečně asistoval i Andy LaRocque. Doporučuji jen skalním příznivcům, častým návštěvníkům Nuselského mostu, a nebo pak posluchačům, co se chtějí ve vzpomínkách vrátit o nějakých těch deset patnáct let zpět.