OM, LICHENS - Viedeň, Arena - 1. februára 2010 - Praha, Matrix - 2. února 2010

OM, LICHENS - Viedeň, Arena - 1. februára 2010 - Praha, Matrix - 2. února 2010

OM, LICHENS - Viedeň, Arena - 1. februára 2010 - Praha, Matrix - 2. února 2010

OM, LICHENS - Viedeň, Arena - 1. februára 2010 - Praha, Matrix - 2. února 2010

Viedeň, Arena - 1. februára 2010

Ak si OM skutočne zakladajú na perfektnom zvuku tak veľmi, ako sa to píše v promočlánku, lákajúcom fanúšikov na českú zastávku ich európskeho turné, musela byť pre nich dvojica koncertov vo viedenskej Arene a pražskom Matrixe naozaj ťažkou skúškou. Ako ju zvládli v Prahe sa dozviete z Dalasových riadkov, počas pondelkového vystúpenia vo Viedni však len márne skrývali nervozitu, od ktorej sa bubeník Emil Amos snažil odpútať fľašou červeného a komickými, no dozaista pohodlnými rozopnutými nohavicami. Zdá sa však, že to zabralo, OM v ten večer odohrali naozaj dobrý koncert.

OM

Štúdiová tvorba a jej živý prednes tvoria v prípade svojrázneho amerického dua dve rozdielne veličiny. Kým tá prvá je - aspoň v súčasnosti - takmer meditatívnym výletom, druhá stavia na živelnosti a dôraze. OM boli naživo poriadne nahlas. Dokonca aj ležérny Cisnerosov spev a hra na basgitaru mali v sebe o poznanie viac energie ako štúdiové nahrávky jeho kapely. Roztržito pobehujúcemu Emilovi Amosovi v mohutnom mlátení do bicích nezabránil ani obrázok Panny Márie, ktorý si na ne pripevnil, a vypomáhajúci Robert Aiki Aubrey Lowe (LICHENS) sa pre zmenu zbláznil úplne, keď pri hysterickej hre na tamburínu zničil jej plastovú blanu o vlastné koleno. Pre tých, čo sa pred koncertom naladili skôr na meditatívnu vlnu, muselo byť vystúpenie OM slušným prekvapením.

Príjemným prekvapením bol aj Loweov zvláštny sólový koncert, ktorý OM predchádzal. Pod značkou LICHENS upútal štýlovo zarastený černoch väčšinu z početného zástupu divákov netradične zahraným ambientom. Lowe pri svojej hre nepotreboval notebook ani „krabičky“. Miesto toho využíval opakujúce sa zvukové slučky, tie skrášľoval decentnou hrou na elektrickej gitare, ale hlavne spevom, či skôr - lepšie povedané - hlasovými experimentami. Chlapík, ktorý by si určite mal čo povedať aj s Attilom Csiharom, prispel veľkou mierou taktiež k ozvláštneniu setu OM. Okrem povinných vložiek k materiálu z aktuálneho „God Is Good“, na ktorom hosťoval, zapojil svoju hru aj tam, kde pôvodne byť nemala. A znelo to dobre. Napokon ako celý, zhruba hodinový koncert tejto na nič sa nehrajúcej skupiny.

Klypso

LICHENS

Praha, Matrix - 2. února 2010

OM přišli, viděli, zvítězili. Pánové si, pravda, dali trošku načas. Večeře v některé z četných žižkovských hospůdek se protáhla, ale kdo si v prořídlém podzemním klubu Matrix počkal, ten se nakonec dočkal. Obavy ze špatného ozvučení zahnala už zvuková zkouška probíhající těsně před otevřením „vstupní brány“ a samotný koncert vše jen podtrhl. Přestože se v jeho průběhu Al Cisneros projevil jako naprostý perfekcionista, jenž neváhá ani opustit prostor pódia, aby zašel zvukaři sdělit své představy, ráz a zasmušilou náladu večera to nijak nenarušilo. Náladu načichlou prachem pouštního písku a prosycenou sytým zvukem hutné baskytary a razantních Amosových bicích, jehož síle úderu snad dodávala razanci i lahev červeného vína, ze které neustále upíjel. Pomalé a valivé skladby dlouhé minutáže s typickým deklamativním Cisnerosovým vokálním přednesem, v podstatě ochranná známka OM, vyplnily i to nejzapadlejší zákoutí žižkovského klubu, v jehož útrobách se tentokráte sešla skromná návštěva, která by se s trochou nadsázky dala nazvat uzavřenou společností. Poutavý set sice postrádal výraznějších gradujících prvků, zato však od prvního okamžiku i přes pomalejší tempa jednotlivých kompozic, které večer zazněly, sešlápnul s podporou hlasitého a kvalitního zvuku plyn až na podlahu a v tomto trendu až na pár výjimek setrval do úplného konce. V pohodě hrající trojice působila jako partička zámořských zvědavců na evropském výletě, což však nebylo v žádném rozporu s mírou soustředěnosti, ve které, jak již bylo uvedeno, vynikal především puntičkář Cisneros. Těžko hovořit o vystoupení OM, že bylo strhující, když na povrchu jejich hudba působí spíše konejšivým až hypnotickým dojmem. Zato pod ním to bublá jako v právě probuzeném vulkánu, který okolí varuje občasnými dávkami vyplivnutého magmatu. Řekněme tedy raději, že to bylo žádaná zvuková terapie, jakých určitě mnoho nebývá.

OM

Krátké vystoupení před hlavní večerní smrští obstaral momentálně hostující člen OM Robert Aiki Aubrey Lowe se svým ambientním projektem LICHENS. Zajímavě koncipovaná tvorba se obešla bez typického nástroje podobných produkcí – laptopu a o to více se spolehla na neotřele provedené hlasové koláže a sound elektrické kytary. Vrstvené zvuky vytvářely specifickou atmosféru, která, než stihla pořádně zapustit kořínky, byla přerušena koncem tohoto v podstatě bleskového setu.

Dalas

Foto: Thorn

 3

Jiné pohledy

OM živě dokázali, že i samotná basa a bicí dokážou vytvořit plnohodnotnou hudební masáž. Hudebníci (decentně podporovaní předskokanem Robem Lowem alias Lichensem na klávesy a perkuse) střídali klidnější hypnotické pasáže s hlasitým a hutným rachotem, který dosahoval chvílemi až nečekaně vysoké úrovně hlasitosti. Baskytara hraná přes dvě basové a dvě kytarové bedny byla ten večer opravdu impozantní a s razantními bubny byla dokonale sehraná. Celkový dojem trochu kazil ne úplně profesionální přístup pánů umělců (stížnosti směrem ke zvukaři a rozpačité prodlevy mezi skladbami), ale když za to OM vzali, bylo to tam. Nejsilnější dojem ve mne zanechala řádně přitvrzená skladba „To The Shrinebuilder“ a odcházel jsem s vědomím, že živě jsou OM mnohem lepší než z CD. ... [4. února 2010]