KORN - Untouchables

KORN - Untouchables

KORN - Untouchables

KORN - Untouchables

Začali v zaplivaných hospodách Bakersfieldu, uprostřed drog, hráli na pařbách a o nějaké scéně se nedalo mluvit. Depresivní muzika jak hrom, skrze kterou začal promlouvat psychopat s dreadama, Jonathan Davis. Basák Fieldy ukázal světu, že na basu lze hrát i naprosto jinak, než jak to bylo tak obecně zažito. Head a Munky si podladili kytary o deset půltónů níž a pojebali zvuk desítkami efektů, čímž dosáhli toho, že stačí slyšet pět vteřin hry pouze na kytaru s absencí jakéhokoli jiného nástroje a poznáte, že jde o KoRny. Bubeník David hrál zápěstím, rozmachoval se nad hlavou a měl tak nazvučené bicí, že dosáhl naprosto intenzivního, skákavého zvuku. Hráli jinak, než kdokoli před tím. Před osmi lety hráli v hospodách před šedesáti lidmi. Dnes mají návštěvnost koncertů něco přes sto tisíc.

Jak začít a přitom hned nechválit? Těžko. Začali v roce 1994 na troskách kapel Sex Art a LAPD. V podstatě byli první kapelou, která produkovala styl zvaný numetal. Jestli by se nějaké kořeny daly hledat hlouběji, možná ano, ale já o nich moc nevím. KoRn začali dělat hudbu, která se nikdy nepodobala ničemu jinému a vyvinuli zcela charakteristický zvuk. Každé další album je mnohem promakanější než předchozí a přesto jsou všechny skvělé. Každé album je narváno emocemi k prasknutí. KoRn jsou nejlepší numetalovou kapelou a všechny ostatní jsou o třídu níž. Každá píseň KoRn vždy měla nějaký význam a vždy byla něčím zajímavá. Každá. A nové album to splňuje rovněž a beze zbytku.Tolik asi úvodem.

Co říct tak obecně než přejdeme k rozboru alba? KoRn se posunuli zase o krok dál, vylepšili co se dalo a ještě něco navíc a přesto zůstali velmi heavy a 95% fanoušků nezklamou. Spíš si získají ještě pár … desítek ... tisíc nových. Jak říct vše najednou? Mám obrovskou touhu vám popsat, jak se který muzikant zlepšil, co začal používat, jak změnil styl svého hraní - i když vám tyto informace asi budou k ničemu. Ale přesto aspoň obecně Head s Munkym si trochu pohráli se zvukem svých kytar, hrají pořád stejným způsobem, jen mají o něco jiný zvuk, ale nebojte se, takový rozdíl to není. Fieldymu podstatně ubylo sólových pasáží a i když je basa stále pěkně slyšet, už ne tak moc jako dříve. Celé album je postaveno tak z padesáti procent na Davisově hlasu. Jonathan začal vážně zpívat, i když jsem miloval jeho štěkání a vzlykání, teď se posunul do zcela jiné sféry. Hlasy se v refrénech překrývají a občas Jon zpívá úplně novým hlasem, který ještě nikdy nepoužil.

KoRn vypustili singl "Here to Stay" velice šikovně. Tato píseň se totiž nese převážně ještě ve zvuku Issues, je velice tvrdá a neobsahuje téměř žádnou elektroniku, takže fans zklamáni nebudou. Jinak na albu elektroniky rozhodně přibylo, ale nebojte, většinou je to prvních deset sekund a pak se spustí kytary. Každá píseň má velice chytlavý refrén, po pár posleších si je všechny zapamatujete. Album nabízí vše od pomalých, klidných písní jako je “Hollow Life”, přes hitové "Throughtless" až poultra tvrdé "Wake up, Hate". A vše si zamilujete, protože je vše zvládnuto a vymyšleno vpravdě úžasně. KoRn na novém albu dokázali, že jsou již osm let kapelou, podle které se řídí celá americká neo scéna. Do nějakých pubertálních póz ve stylu Linkin Park mají zkurveně daleko. Pokud vám někdy depresivní, psychopatická image KoRn někdy něco říkala, neváhejte ani minutu.Stojí to za to.

 29

Verdikt

Vše si zamilujete, protože je vše zvládnuto a vymyšleno vpravdě úžasně.KoRn na novém albu dokázali, že jsou již osm let kapelou, podle které se řídí celá americká neo scéna. Do nějakých pubertálních póz ve stylu Linkin Park mají zkurveně daleko. Pokud vám někdy depresivní, psychopatická image KoRn někdy něco říkala, neváhejte ani minutu. Stojí to za to.

Hodnocení

Autor
9,5 / 10
Redakce
8,5 / 10
Čtenáři
7,6 / 10

Další informace

Stopáž: 60:41

Produkce: Michael Beinhorn
Studio: Conway Studio, Hollywood and The Village, Los Angeles

www.korn.com

Sestava

Skladby

  1. Here To Stay
  2. Make Believe
  3. Blame
  4. Hollow Life
  5. Bottled Up Inside
  6. Thoughtless
  7. Hating
  8. One More Time
  9. Alone I Break
  10. Embrace
  11. Beat It Upright
  12. Wake Up Hate
  13. I´m Hiding
  14. No One´s There

Jiné pohledy

Dalas
8,5 / 10

Musím se přiznat, že jsem chtěl na tomto místě původně spíše kritizovat, majíce však za sebou pětinásobný poslech novinkového díla kalifornských Korn, z mých původních předpokladů nezbyl kámen na kameni. Nikdy jsem netrpěl nějakým přehnaným obdivem k této partičce, právě naopak. Ačkoliv jsem slyšel všechny jejich desky, žádná z nich mě nedokázala více zaujmout, nebo dokonce strhnout. Uznával jsem jejich charakteristický zvuk, kterým dokázali ovlivnit mnoho kapel i včetně mých kdysi velikých oblíbenců Machine Head (stačí si poslechnout jejich druhou desku The More Things Change a musíte mit dát zapravdu). Hip hopové elementy v tvorbě Korn mi doslova lezly na nervy a o některých „chytlavých“ skladbách ani nemluvě. Ovšem už minulá řadovka „Issues“ naznačila další skryté možnosti této kapely ubírat se směrem k rockovým elementům. Jednotlivé skladby kladly zvýšený důraz na atmosféru a pocitovost. Možnosti naznačené na „Issues“ dokonalo „Untouchables“ téměř do dokonalosti. Skladby, ač poměrně jednoduché konstrukce a místy velmi chytlavé melodiky, mají vynikající atmosféru. Hned úvodní singlovka Here To Stay je toho jasným příkladem. Jonathan už téměř vůbec nepoužívá nepříčetně uřvané vokální polohy a v některých momentech je barva jeho hlasu absolutně k nepoznání. Těžkotonážní kytarový spodek zůstal zachován a dle mého názoru byl zvuk ještě více „zhutněn“, což je v porovnání s Jonathanovým ústupem do zpěvných vokálních pozic poměrně veliký kontrast. Tvorba Korn je tím pádem mnohem více melodičtější a přehlednější než v minulosti, ale zároveň si stále zachovává původní metalovou údernost a tah na branku. Musím vás však upozornit, že „Untouchables“ není záležitost jednoho poslechu, není to žádný konzumní artikl, který si párkrát užijete a za půlrok si na něj nevzpomenete. Jak jsem již uvedl, desku jsem slyšel již pětkrát, ale stále mám pocit, že je to málo na to, abych napsal nějakou smysluplnější kritiku. Nenávidíte-li, pro rozumně uvažujícího člověka z nepochopitelných důvodů, tuto kapelu, budete ji nenávidět i nadále, tato deska na tom nic nezmění. Líbily-li se vám v minulosti nějaké skladby této bandy a vadily vám například již zmíněné hip hopové prvky anebo různé taneční experimenty, které provázely jejich tvorbu na minulých deskách, poslechnětě si „Untouchables“ a budete velice přijemně překvapeni, stejně jako já. Na druhou stranu je docela možné, že dost lidí bude právě díky poměrně radikální změně hudebního směrování Jonathana a spol. zklamáno. Nedávno jsem si zoufal, že jsem už dlouho neslyšel opravdu kvalitní a svěží rockovou desku … Že mi tohle čekání přeruší zrovna Korn, to bych teda opravdu nečekal … ... [30. září 2003]