GOD IS AN ASTRONAUT, JUNIUS - Praha, Matrix - 24. května 2010

GOD IS AN ASTRONAUT, JUNIUS - Praha, Matrix - 24. května 2010

Zamračený deštivý večer je ideálním časem pro návštěvu koncertu nějaké příjemné náladotvorné kapely. Že američtí JUNIUS anebo Irové GOD IS AN ASTRONAUT jsou jedněmi z takových, není třeba dlouho pochybovat. V krátké době už druhý český koncert obou zmiňovaných uskupení přilákal do žižkovského klubu Matrix solidní a velmi vděčnou návštěvu, na kterou si nemohli stěžovat ani samotní vystupující.

JUNIUS

A ti před takto naladěným obecenstvem prostě nemohli podat špatné výkony. Bostonští JUNIUS na svých nahrávkách udivují velmi funkční kombinací několika různorodých hudebních postupů. Přirovnání k JOY DIVISION je nutné brát s nadsázkou, ovšem známé rčení, že na každém šprochu pravdy trochu, platí i v tomto případě. Posluchačsky přitažlivá směs postpunkových náznaků, postrockově vypjatých kytarových nájezdů s klasickou rockovou písní rozkvétá v živém provedení do netušené krásy. Obavy o schopnosti vokalisty Josepha Martineze předvést emotivní pěvecké party i živě jsou rozmetány okamžitě hned s prvními tóny úvodní skladby. Emoce prýští do publika skrze nádherné písně plné podmanivých a tklivých melodií, kterým výrazně napomáhá právě suverénní vokál. Příjemná melancholie a smutek narážejí na soukolí ostrých kytar a vytvářejí perfektní koncertní kulisu pro vychutnání si všech fantastických skladeb, které toho večera zazněly. JUNIUS mají na kontě toliko dvě dlouhohrající desky a logicky tedy jejich set stál hlavně na nich. Kdo by řekl, že taková „The Antediluvian Fire“ bude znít z pódia tak neuvěřitelně emotivně a našlapaně? Anebo že jednoduché „odrhovačce“ „A Word Could Kill Her“ se díky syrovým kytarám dostane takové zničující energie? Suverénní výkon skromně, leč nikterak přehnaně introvertně působící kapely má za následek jeden z nejlepších koncertních zážitků poslední doby. Vynikající vystoupení!

GOD IS AN ASTRONAUT

Na trochu jinou vlnu jsou naladěni irští sympaťáci GOD IS AN ASTRONAUT. Nálady a emoce obsahuje i jejich (téměř) ryze instrumentální hudba, ale jejich ambicí je své publikum především pobavit a rozhýbat. Skladby k tomu vysloveně určené stojí na přímočaré, chtělo by se říci až taneční, rytmice a jednoduchých (v dobrém slova smyslu) neustále omílaných a rozvíjených motivech. Dobrá a chytlavá melodie je základ, kolem kterého se vše točí. Tomuto byl podřízen i výběr koncertních skladeb, takže dominovaly hlavně roztančené kousky jako „Echoes“ anebo podmanivá „Zodiac“ z předchozí bezejmenné desky. Došlo samozřejmě i na čerstvé nové album „Age Of The Fifth Sun“. Skladby z něj odehrané dokázaly, že Irové pokračují v modifikaci svého dobře rozjetého hudebního směřování a že nějaké nenadálé tvůrčí kotrmelce od tohoto tria čekat nemusíme.

Nelze nepochválit žánrové složení tohoto vystupujícího dua kapel. Rozhodnutí vyrazit na turné v této sestavě se alespoň v Praze ukázalo jako velmi prozíravé. Vystoupení hned v několika ohledech vzájemně se skvěle doplňujících skupin mělo za výsledek výborný, díky JUNIUS nesmírně emotivní a díky GOD IS AN ASTRONAUT zase velmi zábavný koncertní zážitek!

 1

Dalas

Další informace

Jiné pohledy

Emotivní táhlá postrocková melancholie, u které mě velmi překvapivě neustále napadalo jméno ANATHEMA, se kterou nejsou JUNIUS spřízněni ani tak žánrově, jako feelingem jejich skladeb, byla velmi příjemným úvodem večera. Stejně jako kolega Dalas, i já jsem očekával melodickou pěveckou katastrofu, která je u podobných spolků obvyklým jevem. Joseph Martinez ale překvapil korektní intonací i ve vyšších polohách. Poněkud obhroublejší začátek většinu v sále možná překvapil – JUNIUS mají koncertně o něco tvrdší polohu, než na studiové tvorbě, nicméně zaplaťpánbůh za to. Kdyby Joseph vokálem ještě více přitlačil na pilu, bylo by mi to mnohem milejší, neboť některé fragmenty tvorby bostonských náladotvůrců přímo volají po větším tlaku a agresivitě.

GOD IS AN ASTRONAUT měli v mých očích laťku nastavenou poměrně vysoko a upřímně říkám, že ji nepřeskočili. Jejich set byl výtečný v prvních dvou skladbách a při té poslední, mezi nimi jsem se několikrát neubránil zívnutí a ačkoliv míchají ambient, taneční prvky, postrock i metal, celkové vyznění na mne působilo trochu fádně a nezajímavě. Podobně jako JUNIUS, kteří měli dva bíle svítící sloupy přímého světla namířeného do lidí, GIAA rozestavěli hned několik tyčí s barevnými vysokosvítivými led diodami, které pravidelně barevně oslňovaly publikum. Téměř každý skladba měla svoji vlastní barvu a ladění. Na požitek z JUNIUS to však ani se světelnými efekty nemělo. ... [25. května 2010]