BLACK SABBATH - Tyr

BLACK SABBATH - Tyr

BLACK SABBATH - Tyr

BLACK SABBATH - Tyr

Po právu zřejmě jedno z nejnenápadnějších alb BLACK SABBATH. Smyslem tohoto přívlastku ovšem nemá být ani tak nějaký zpochybňující výklad určitých jeho kvalit, nýbrž spíše jakési zdůraznění dvou okolností, které se právě pro něj ukázaly být životně důležitými. Velmi těsné načasování mezi grandiózní zářez „Headless Cross“ (na němž se krom jiného také definitivně rozsvítila hvězda Tonyho Martina) a réunion černokněžníků s Ronniem Jamesem Diem na „Dehumanizer“ totiž nahrávku s některými jejími spornými položkami na jejím (velmi krátkém) seznamu skladeb skutečně dovádí až někam k posledním příčkám důležitosti všeho, co kdy parta kolem Tonyho Iommiho vydala nejen s Martinem za mikrofonem.

BLACK SABBATH

Je jistě otázkou, co to vůbec v kontextu celé historie heavy metalu jako takového znamená, když nějaké album pasujeme na poslední příčky důležitosti diskografie BLACK SABBATH, ale to můžeme vyřešit někdy jindy a někde jinde. V těchto místech budiž především zmíněno, že patnáctý studiový zápis kapely „Tyr“ zkrátka tak nějak nedisponuje tím úplně nejpřesvědčivějším sabbathovským materiálem alá Tony Martin, nicméně navzdory tomu si v určitých okamžicích sám sobě dokazuje, že tenhle dojem může být občas i mylný. Zhusta to platí především pro první čtyři skladby (v dobových vinylových podmínkách nazývané také jako „A“ nebo první strana alba, dodávám pro nepamětníky), jež si z velké části zachovávají typicky epický duch kapely z konce osmdesátých let minulého století, zatěžkaný napínáním hudebního děje a jeho výborným zaranžováním. Přesně taková je úvodní sága „Anno Mundi“, majestátní „Jerusalem“ i mysticky temná „The Sabbath Stones“, možná vůbec nejpovedenější věc celého alba, jejíž magická atmosféra by se vskutku dala krájet, a v níž z Martinova výkonu člověka až zamrazí. Výjimku mezi prvními čtyřmi položkami tvoří skladba „The Law Maker“, jež v sobě s metalovou razancí snoubí také klasickou hard rockovou výbušnost. Další dění na albu nicméně vyznívá jaksi do ztracena a s ním se do stejných míst odebírá i původně poměrně dobrý dojem z úvodního dění. Předehry „The Battle Of Tyr“ a „Odin´s Court“ jen zbytečně rozmělňují již tak krátký celkový hrací čas a jejich vrchol ve „Valhalla“ zaujme pouze slušným invenčním vzepětím v refrénech. Jinak je skladba úplně bez jakékoliv podstatné příchuti, podobně jako zbývající dva kusy, tedy balada „Feels Good To Me“ a úderná „Heaven In Black“, odstartovaná alespoň výborným Powellovým breakem.

Skoro jako kdyby už bylo ve vzduchu cítit, že to s Martinovým prvním angažmá u BLACK SABBATH zanedlouho nedopadne dobře. A tak se album, u nějž se v souladu s jeho názvem a mnohovýznamovosti některých textů dodnes vedou spory o tom, zda tedy je koncepční nebo není, stalo jakýmsi méně oblíbeným dítkem svých rodičů, kteří sice nezapírají jeho biologický původ, ale kdykoliv přijde řeč na potomky, budou nejspíš vždy mluvit o někom úplně jiném.

 24

Louis

Verdikt

BLACK SABBATH nerovná se stoprocentní garanci špičkového výkonu, to je třeba si občas (a třeba při poslechu alba „Tyr“) přiznat.

Hodnocení

Autor
-
Redakce
-
Čtenáři
8,5 / 10

Další informace

Stopáž: 39:58

Produkce: Tony Iommi & Cozy Powell
Studio: Rockfield & Woodcray Studios

www.black-sabbath.com

Sestava

Skladby

  1. Anno Mundi (The Vision)
  2. The Law Maker
  3. Jerusalem
  4. The Sabbath Stones
  5. The Battle Of Tyr
  6. Odin's Court
  7. Valhalla
  8. Feels Good To Me
  9. Heaven In Black

Diskografie

13 (2013)
Live At Hammersmith Odeon (2007)
The Dio Years (Best Of) (2007)
Greatest Hits (1970-1978) (2006)
The Best Of (2005)
Black Box: The Complete Original (1970-1978) (2004)
Megalomania Architect (2004)
Symptom Of The Universe (Best Of) (2002)
Past Lives (Live) (2002)
Reunion (Live) (1998)
The Sabbath Stones (Best Of) (1996)
Forbidden (1995)
Cross Purposes Live (1995)
Cross Purposes (1994)
Dehumanizer (1992)
Tyr (1990)
Headless Cross (1989)
The Eternal Idol (1987)
Seventh Star (1986)
Born Again (1983)
Live Evil (1982)
Mob Rules (1981)
Heaven & Hell (1980)
Never Say Die! (1978)
Technical Ecstasy (1976)
We Sold Our Soul for Rock & Roll (Best Of) (1975)
Sabotage (1975)
Sabbath Bloody Sabbath (1973)
Volume 4 (1972)
Master of Reality (1971)
Paranoid (1970)
Black Sabbath (1970)

Jiné pohledy

Ani nevím, co dodat k druhému pohledu kolegy Straye, protože se s tím mým naprosto shoduje. Zvukově, kompozičně a atmosféricky perfektní deska. Magické riffy Iommimu nedojdou snad do konce života, precizní Cozy za bicími, perfektní Tony Martin, to prostě nemohlo dopadnout špatně. Celé album umně osciluje mezi sabbathovskou klasikou („The Sabbath Stones“, „Anno Mundi“), speed-hard-rockem („The Law Maker“, „Valhalla“) a ne moc tradičními (na poměry BS) pohodovými pop-rockovými věcmi jako „Jerusalem“ a „Feels Good To Me“. Dohromady se jedná příjemně „mrazivé" dílko, které sice atmosférou nemůže atakovat „vikingské" klenoty např. od BATHORY, ale o to beztak BS beztak určitě nešlo.

Možná to je tím, že mám k tomuto albu jakýsi sentimentální vztah (koupil jsem si jej v roce 1996 na originálce v Německu), ale prostě se mi tato deska dodnes velmi líbí. ... [18. srpna 2010]

 

S kritickou hlavní recenzí ani omylem nesouhlasím. Dle mého je "Tyr" hned vedle "Headless Cross" nejcharizmatičtějším zásekem BLACK SABBATH od časů prvního odchodu R.J.Dia. Vzdušný Martinův vokál propůjčuje letité stálici zcela nový prostor k prezentaci. Nadýchané, zvukově noblesní a až epicky velkolepé, tak lze nazvat album, které už ve svém názvu značí určitou náklonost k severské mytologii. Navíc tolik klenotů na necelých čtyřiceti minutách dnes nepředkládají velké kapely ani na podstatně delších výtvorech.

"Anno Mundi", "Jerusalem", "The Sabbath Stones", "Odin´s Court", "Valhalla", "Feels Good To Me" a "Heaven In Black"...to všechno jsou skladby jejíž kvality se již nikdy později BLACK SABBATH ani náznakem nedotkli. U mě skvělé a téměř plnopočtové dílo. ... [17. srpna 2010]