Když jsem si nedávno pouštěl nové ALARMA MAN, uvědomil jsem si, že na Metalopolis nemáme ani jednu zmínku o jejich minulé a o dost povedenější desce. Než tedy přikročím k recenzi aktuální albovky, rád bych doplnil několik řádek o čtyři roky starém re-releasu jejich dlouhohrající desky, který vydal německý Sinnbus (TROY VON BALTHAZAR, KAM:AS, atd.). Když se řekne Švédsko, většina si představí flotilu death metalových kapel s jejich typickým národním rukopisem, jiní se zasní u náladovek typu KATATONIA, či začnou počítat integrodiferenciální rovnice společně s MESHUGGAH. Jen málokdo si představí špinavou noise/math rockovou scénu, jejímž zástupcem jsou kluci z ALARMA MAN. A přece i ta stojí ve švédském království za pozornost. Na debutovém albu ALARMA MAN se prolínají vlivy math core, punku i noise rocku. Ryze instrumentální aranže místy připomenou punkovější a přímočařejší verzi amerického tria DYSRHYTHMIA v době prvních tří studiových počinů. Kytary se rádi udržují v nezbustřených středovýškových polohách, nicméně i tam dokážou svěže popohánět polyrytmický stroj. Vedle rockových početních sekanic si tu ALARMA MAN ujíždějí na smyčkově poskládaných brnkačkách, přesto však nečekejte instrumentální nudu. Tato švédská (ve své době) čtyřka z Göteborgu dokáže komponovat poměrně přístupný instrumentální math/noise rock, na kterém si smlsnou hudební plebs i vybíraví gurmáni. Jiskrná a sympatická klubová kapela, s nadstandardní hráčskou výbavou, kterou dokáže zabalit do dobře stravitelné omáčky. Velká škoda aktuálního odklonu od započaté dráhy.