Experimentální formace NORMA JEAN nám z americké Atlanty posílá další nálož své výbušné a divoké hudby. Tato kapela, která tvoří už mnoho let důležitou součást křesťanské HC scény, nikdy příliš nerespektovala hudební zvyklosti a vytrvale se snaží prosadit své odvážné a těžko stravitelné hudební vize. Na konci roku 2009 NORMA JEAN překvapili ukončením spolupráce s respektovaným křesťanským vydavatelstvím Solid State, zdá se ale, že rozchod s „mateřskou“ organizací žádná negativa nepřinesl. Naopak, novinka „Meridional“ se hned od počátku jeví jako hodně povedená.
Důležitým aspektem nového alba je částečný návrat k razanci a tvrdosti prvních alb. Záměrně píšu částečný, neboť kapela se nezřekla ani volnějších, více „psycho“ postupů, testovaných na minulém počinu „The Anti-Mother“ a výsledná kombinace obojího je trefa do černého. NORMA JEAN tentokráte dokázali vymyslet velmi průrazné a silné hudební motivy, které se navíc podařilo s parádním zvukem zaznamenat. Několik přes sebe navrstvených kytarových stop tvoří mohutné stěny, které dobře fungují s expresivním vokálem. Cory Brandan se od minulé desky opět zlepšil a jeho hlas je od většiny metal/core „vokalistů“ dobře rozeznatelný. Zpěvák dokáže zajímavě měnit styl svého projevu, což dodává kapele specifickou tvář. Výrazné kytary a osobitý zpěv podporují netradičně zahrané, razantní bicí a výsledek dělá z NORMA JEAN atraktivní a těžko zařaditelnou kapelu.
Album obsahuje více poloh, které se vhodně doplňují a střídají kolikrát i v rámci jedné skladby. Razantní noise corové výplachy („Blood Burner“, „Bastardizer“, „Leaderless And Self Enlisted“) střídají více psychedelické nebo melodičtější kusy, („A Media Friendly Turn For The Worse“, „High Noise Low Output“) a dojde dokonce i na pomalou, vypjatou baladu („Falling From The Sky: Day Seven“). Celková skládačka je tak pestrá a nejste zahlceni snadno prohlédnutelnou a lacinou agresí. Je pravda, že v závěru desky podivné zvukové experimenty a improvizace album trochu přibrzdí, ale i přesto máme tu čest s jednou z nejzajímavějších nahrávek roku 2010.
Asi nejvýstižnější označení toho, čemu se NORMA JEAN věnují, je škatulka post-hardcore, možná mathcore. Pro někoho bude zřejmě těžko pochopitelné upřednostnění neuspořádaného až chaotického vyznění, před čistým a profesionálním zvukovým záznamem, ale to je v tomto stylu důležité - z emocionálně vypjatého běsnění vytvořit umělecké dílo, které zpravidla doplňují depresivní texty plné nespokojenosti s realitou dnešního světa. NORMA JEAN nejsou v tomto ohledu výjimkou, ale jim se v případě „Meridional“ podařilo do CD natlačit krom obrovské energie i hlubší umělecký rozměr a zajistit tím pro své dílo delší trvanlivost.
NORMA JEAN dokázali na „Meridional“ spojit svoji divokou sílu se zajímavými hudebními postupy a dotáhnout svůj styl do respektu hodné podoby. Od roku 2005 a vydání přelomového „O God, The Aftermath“ kapela ušla kus cesty a jestliže jsem v recenzi na předchozí „The Anti –Mother“ vyjadřoval jisté pochybnosti nad směřováním těchto šílenců, tak nyní s radostí prohlašuji, že „Meridional“ je album kapely, která stojí na vrcholu svých sil a ví dobře, co a proč dělá.