BLIND GUARDIAN - At The Edge Of Time

BLIND GUARDIAN - At The Edge Of Time

BLIND GUARDIAN - At The Edge Of Time

BLIND GUARDIAN - At The Edge Of Time

Krefeldští bardi vydali v průběhu července po tradiční čtyřleté pauze další řadové album a za zmínku rozhodně stojí, že si předtím zajeli pro pomoc také do Prahy, kde v průběhu loňského podzimu nahrávali s pražskou filharmonií nejen veškeré orchestrální části alba, ale i aranžérské dekorace, které ve výsledku přispěly k opravdu velkolepému dojmu z nové nahrávky.

Přesto je u BLIND GUARDIAN v rámci jejich stylu všechno při starém. Bylo by totiž hloupé očekávat od kapely, která si přes dvacet let budovala svůj typický výraz, nějaké převratné změny. S novinkou dostanou všichni její fanoušci přesně to, co pravděpodobně požadují, a rozhodně se podle mne v tomto případě jedná o zdařilejší sousto, než mohla nabídnout poslední dvě až tři řadová alba. Slepí strážci jakoby definitivně zanevřeli na přeplácanost a chaotičnost svého nepovedeného díla „A Night At The Opera“ a obrací kormidlem směrem stará dobrá forma devadesátých let, tedy až někam do časů alba „Imaginations From The Other Side“, kterému je „At The Edge Of Time“, zdá se, nejblíže, byť si novinka vzala na pomoc podstatně více podpůrných nástrojů.

BLIND GUARDIAN

První a poslední skladba, jmenovitě „Sacred Worlds“ a „Wheel Of Time“, to jsou mohutné pilíře narvané patosem a bombastickou orchestrací, která je zde vystavěná podle vzoru nebohých italských sprinterů z RHAPSODY (nelekejte se, jde jen o orchestraci, nikoliv pitomé kolovrátkové závodění). V druhé jmenované velmi upoutá použití nástrojů tureckého folklóru, což ve výsledku přispěje k umocnění exotičnosti vyznění celého kompletu. Jeden by si řekl, jestli to všechno nebude působit přeplácaně, ale omyl, zkušený důstojnický štáb uvnitř „Twilight Hall“ všechno bravurně uřídil. V případě BLIND GUARDIAN má všechno to zvukové harampádí svůj smysl a opravdu velké kouzlo. Nejenže Němci nikam nespěchali, ale propracovali kotouček do posledního detailu. Ještě jsem snad neslyšel Hansiho hlas v doprovodu takto mohutného orchestrálního tělesa – a tak mě napadá, že je určitě lepší, když kapela zhruba v době předchozího díla „A Twist In The Myth“ ubrala na strukturovanosti skladeb a vrátila se k přímočařejšímu heavy metalu, u kterého přidala právě na orchestraci a celkové mohutnosti vyznění. Zatímco však předchůdce (i co se týče nápadů) zůstal tak nějak napůl cesty, novinka nás bez větších příprav vrhne po dvanácti (nebo spíše patnácti) letech do lítých bojů o titul. Jsou zde jak klasicky rychlé vypalovačky typu „Tanelorn (Into The Void)“ či „A Voice In The Dark“, ve kterých se kolem nás družina Elfů prožene s jadrným refrénem na rtech, tak košatě vystavěné bardské popěvky navozující atmosféru středověkých tržišť („Curse My Name“, kde flétničky poletují vzduchem jako hejno vrabců a teskně znějící viola dodává potřebnou nostalgickou atmosféru). Vrcholem jsou jednoznačně dvě členitě proaranžované hitovky „Valkyries“ a „Control The Divine“, z nichž první je skladbou po vzoru památné jízdy „Bright Eyes“ a druhá zas zaburácí refrénem jak z dob nepřekonatelných záseků „Tales From The Twilight World“ a „Somewhere Far Beyond“.

Po dvanácti (i když já si opravdu myslím, že po patnácti) letech krefeldští chytili skladatelskou formu a jejich novinka tudíž znovu s přehledem drtí veškerou speed/power metalovou konkurenci, ostatně tak jako tomu bylo vždy v devadesátých letech. V krajích germánských jsou tak BLIND GUARDIAN znovu jasnou jedničkou, ke které ne že ostatní chodí pro nápady (ty by vlastně většina německých všudeberků ani nedokázala zrealizovat), ale v jejíž přítomnosti mlčí jako beznadějní dlouholetí lopotníci při setkání s Mistry. Album „At The Edge Of Time“ je jasným důkazem toho, že silné nahrávky se dají realizovat i s výrazovými prostředky, které kapelu reprezentují dvacet let. Jen chytit skladatelskou formu podobnou právě této.

 105

Stray

Verdikt

Po hodně dlouhé době konečně album, které vrací Slepé strážce téměř na piedestal evropského metalu.

Hodnocení

Autor
8,5 / 10
Redakce
6,3 / 10
Čtenáři
7,2 / 10

Další informace

Stopáž: 63:58

Produkce: Charlie Bauerfeind

www.blind-guardian.com

Sestava

Skladby

  1. Sacred Worlds
  2. Tanelorn (Into The Void)
  3. Road Of No Release
  4. Ride Into Obsession
  5. Curse My Name
  6. Valkyries
  7. Control The Divine
  8. War Of The Thrones
  9. A Voice In The Dark
  10. Wheel Of Time

Diskografie

The God Machine (2022)
Twilight Orchestra: Legacy Of The Dark Lands (2019)
Beyond The Red Mirror (2015)
At The Edge Of Time (2010)
A Twist In The Myth (2006)
Live (2003)
Bard Song (singl) (2003)
A Night At The Opera (2002)
And Then There Was Silence (singl) (2001)
Nightfall In Middle-Earth (1998)
Mirror Mirror (singl) (1998)
The Forgotten Tales (1996)
Mr. Sandman (singl) (1996)
Imaginations From The Other Side (1995)
A Past And Future Secret (singl) (1995)
Tokyo Tales (Live) (1993)
Somewhere Far Beyond (1992)
Tales From The Twilight World (1990)
Follow The Blind (1989)
Battalions Of Fear (1988)

Jiné pohledy

6 / 10
"At The Edge Of Time" nutno brát jako dvě strany mince. Zatímco ta první je tvořena bombastickou symfo-dvojkou "Sacred Worlds" a "Wheel Of Time" (ta druhá je pohříchu zajímavější beze zpěvu, takto obsažená na bonusovém CD) a je opravdu a nečekaně skvělá, tu druhou tvoří celý zbytek alba, který se svým přímočařejším a (speed)metalovějším vyzněním vrací skupinu skutečně až někam k "Imaginations..." a jako takový přináší jen 100x převařené BLINDy od BLINDů a tudíž sráží výborný dojem z prvně jmenované dvojky. Škoda, že v mohutných aranžích (a kvalitě) těch dvou monstrózních skladeb nejede celé album. Takto jsem někde mírně nad průměrem a je mi líto nevyužitého potenciálu...
Darkmoor | 17. srpna 2011

 

4,5 / 10
BLIND GUARDIAN mě ztratili v roce 2002, kdy kulminovalo jejich pompézní období výrobou šlehačkových dortů s korpusem chuti nevalné. Pokus najít je na kraji času byl zbytečný, protože tahle kapela je už jen stínem své někdejší slávy. Můžete trousit oslavné fráze o návratu ke kořenů a kdesi cosi, to však jen stova zakryje skromné množství zajímavých momentů a maskování tvůrčí nemohoucnosti zdvojováním, ztrojováním atd. veškerých motivů (navíc často vytažených z bohatého fantasy vetešnictví téhle legendy). Na téhle desce se mi celkem líbí první a poslední skladba, zbytek mě už jen unavuje naprostou hlušinou, kterou má maskovat rádoby opulentní zvuk a vrstevný zpěv Hansi Kürsche... ano, všichni víme, co z toho naživo nejspíš uslyšíme – ty skutečné BLIND GUARDIAN. Tuctové, nudné a vytěžené bardy, kteří si místo potlesku zaslouží tvůrčí důchod v temném hvozdu.
Marigold | 24. srpna 2010

 

8,5 / 10
Předně jeden fakt. Mám rád BLIND GUARDIAN a to tak, že zcela konstantně. Mají svoje světlejší i temnější chvilky, přesto byla jejich alba vždy zárukou kvality a nejinak je to i s albem aktuálním. Po rockujícím předchůdci je "At The Edge Of Time" tím správným návratem ke kořenům (rozuměj : staří fanoušci = kořeni). Hansi s Andrém tentokrát namíchali velmi chutný hudební koktejl, který energií nezapře staré blindy, proaranžovaností nezapře blindy nové a melodičností nezapře blindy jakékoli jiné. Energické vypalovačky tentokrát nejsou problém stejně jako balady a táhlé epické kusy. Deska je řádně melodická, symfonická i epická bez újmy na srozumitelnosti, či psychice posluchače. Jedinou výtkou budiž skladba "Wheel Of Time", která je tak geniální, že v jejím stínu skoro bledne barva i smysl celého zbytku alba. Právě takový typ skladby dokáže utnout smysl kapely v jediném okamžiku, tak jako se to kdysi stalo Blindím skorojmenovcům s Poutníkem a Fantasií. Proto nezbývá než Blindům zatleskat a držet palce ať jim jejich majstrštyk nezlomí vaz.
Louža | 24. srpna 2010