Druhé sólové album známého arménského hudebníka a aktivisty Serje Tankiana, pojmenované možná zbytečně skromně „Imperfect Harmonies“, konečně pořádně vysvětluje, proč se tento talentovaný zpěvák rozhodl opustit na vrcholu slávy se nacházející SYSTEM OF A DOWN. Již koncertní CD/DVD „Elect The Dead Symphony“, natočené minulý rok při společném vystoupení s filharmonickým orchestrem, naznačilo snahu dělat hudbu jinak, ale teprve nové album ukazuje, čeho všeho je Tankian schopen a kam míří.

Svět smyčců a klavíru se ukázal zřejmě natolik inspirující, že drsný rocker zcela rezignoval na metalový rámus a rozhodl se svoje truchlivé, emocemi nabité melodie doprovodit z větší části pouze klasickým orchestrem. Symfonickou část však zajímavě doplnil o bicí, samply, elektroniku, připojil nějaké to jazzové brnkání a výsledek je přinejmenším překvapivý. „Imperfect Harmonies“ tak šokuje nejen hudebním veletočem, který autor předvedl, ale především tím, jak mu ona odvážná kombinace popu, symfonické hudby, jazzu, elektroniky a rocku většinou obdivuhodně vychází. Vydařené spojení kláves, orchestru a rytmiky v tepajících skladbách „Borders Are“, „Peace Be Revenged“, nebo „Left Of Center“ má stejně živelnou dynamiku jako rocková hudba, působí logicky, přirozeně a energicky, na druhou stranu ale pomalé, utahané kusy „Gate 21“, „Yes, It´s Genocide“ nebo „Wings Of Summer“ album brzdí a nutí mne přidělit střízlivější hodnocení. Celkově však převažuje kvalita a kvůli skladbám „Borders Are“,„Peace Be Revenged“, „Electron“, „Disowned inc.“ nebo „Left Of Center“ rozhodně stojí za to si novinku vyposlechnout. Tankian se hudebně pohybuje na širokém prostoru a těžko zaujme všechny stoprocentně, ale nejdůležitější je fakt, že hudební složka „Imperfect Harmonies“ není pouze doprovod ke zpěvu, ale naopak mistrovým pěveckým kreacím zdatně konkuruje.

Zpěv ale zůstává (spolu s angažovaným textovým poselstvím) samozřejmě hlavní a dominantní součástí - a to v dobrém i špatném slova smyslu. Tankianovi nekryje záda hlasitá metalová hudba a vše je tedy mnohem více slyšet. Zpěvák předvádí svůj obrovský rozsah, snaží se zaujmout výraznými a náročnými melodiemi, ale nemohu se ubránit myšlence, že Serj Tankian prostě nemá zapotřebí předvádět, co všechno je schopen uzpívat a zejména pasáže, ve kterých hrotí vysoké tóny, se zdají být zbytečné.

„Imperfect Harmonies“ fanouškovi SYSTEM OF A DOWN napoprvé jistě vyrazí dech. V mém případě však počáteční rozčarování celkem rychle vystřídalo uznání, a kdybych měl tu možnost, pogratuluji osobně mistrovi ke skladatelské odvaze. Na albu je dostatek silných melodií, instrumentální zpracování je originální a většina skladeb je povedená. Párkrát to na desce sice zaskřípe, ale to bych zase tolik neřešil, neboť se jedná o mimořádnou nahrávku a je třeba být velkorysý.