Den poté, co Prahou zaduněli SWANS, ovládli klub Archa další legendární veteráni „Studené války“, ministři propagandy Neue Slowenische Kunst. LAIBACH slavili třicet let provokování, překrucování, re-interpretací a vytváření nových souvislostí. 30 let unikátního uměleckého těla, v němž si vizualita rafinovaně destilovaná z ideologických matérií podává ruku s industriálně okovanými pěstmi hudby, autoritativně nasoukané do černé košile a vysokých bot.
Úvod byl vyčleněn oslavám, to značí setkání s fanoušky, projekcím filmů a rituálnímu svěcení dne zrodu. Pro nás obyčejné smrtelníky však večer začínal až kolem deváté, kdy do setmělé Archy poprvé udeřilo monstrózní beranidlo syntetizátorů a provázen stylovou projekcí zabírajících pístů se na pódiu zhmotnil muž s vizáží neúprosného farizeje Milan Fras. LAIBACH jsou projektem neobyčejně flexibilním, který funguje hned v několika různých sestavách. Prahu navštívila „komorní“, složená převážně z muzikantů k turné „Volk“, tzn. žádné velké spartakiády a pořadová cvičení, nýbrž autoritativní „kapelmajstr“ Fras, po jeho pravé ruce zarostlý medvídek Luka Jamnik, po ruce levé Mina Špiler s výrazem přísné agentky KGB a konečně nordický punk Damjan Bizilj. Trojice vyzbrojená syntetizátory tvořila ten den srdce pletené z ostnatého drátu. Jeho tep určoval za bicí baterií Janez Gabrič. Ano, zakládající členy hledáte marně. Fras zkrátka vzal na výlet mladou krev.
Koncert lze rozdělit do tří betonových bloků – ten první je zasvěcený jadrné slovinštině a sestupu ke kořenům. Songy z raného období LAIBACH (1985–1988) zní nemilosrdně, strojově, střídají se v nich nekompromisní hlukové údery s monumentálními stěnami kláves, které ve spojení s pravidelným tlukotem Gabričových bicí a precizním light designem vytvářejí dojem paralelního prostoru, kde vládne ideolog Fras a jeho osvětový ansámbl. Hudba je však jednou složkou prožitku. Tou druhou, nedílnou, je projekce, rafinovaná koláž, v níž se prolínají tepající vnitřnosti strojů se zneklidňujícími výjevy německého expresionismu, pornografie a souzvukem ideologických těl, která se poddávají rytmu diktovanému kapelou. Nad tím vším ubíhají anglická a německá hesla, zneklidňující, dekontextualizovaná, korespondující s diktátorským Frasovým vystupováním.
Ústřední postava LAIBACH nepůsobí jako prostředník mezi publikem a kapelou, ale jako svrchovaný vládce, velekněz, který drobnými gesty odměňuje své poddané za dobrou práci. Jeho strojově přesné frázování, jen občas zjemněné vokálními vsuvkami Miny Špiler, v sobě má démonickou podmanivost, s jakou na člověka útočí totalitní propaganda. První část koncertu vrcholí „Slovenskou zenou“, ve které uhrančivý rytmus projekce a zjitřených hudebních ploch splývá až k totální harmonii.
Druhá část koncertu je očekávanější, vděčnější, ale už v sobě nemá tolik rafinovanosti. Startuje ji notoricky známý marš „Tanz Mit Laibach“, při kterém ožívá i ze dvou třetin zaplněná Archa a vydává se dusavý pochod osvědčenými položkami diskografie. Zazní tak „Du Bist Unser“ a „Alle Gegen Alle“ (songy, v nichž snadno nahmatáte žílu, kterou tak účinně napíchli RAMMSTEIN) a fantastické „panzerdisco“ „Das Spiel Ist Aus“, po němž Milan Fras blahosklonně pokyne publiku, jakože „dobrý“ a kapela vytrácí do útrob.
Aber das Spiel ist nicht aus. Následuje politické okénko věnované hymnám tří států – „America“, „Anglia“ a „Francia“ tvoří pevný spojenecký šik, kterým koncert v podivném slova smyslu graduje. Album „Volk“ určitě nepatří k nějakým vrcholným hudebním divočinám, jeho síla je v precizní a inteligentní práci s původním materiálem státních hymen. To LAIBACH dokazují i na živo (opět s vydatnou podporou skvěle sestavené projekce). Pokud už hudba s politickým přesahem, pak tímto způsobem, pěkně prosím. Rudé gilotiny v žoldu hrdé Marianne roztínají čas na dobu, kdy prostor Archy ovládala uhrančivá armáda Neue Slowenische Kunst a na dobu, kdy ji ovládá otravné „hulahula“ z repráků a praskání pivních kelímků. Moje první osobní setkání s LAIBACH jen potvrdilo to, co tolik miluju na jejich deskách. Tahle kapela má všechny komunikační kanály pevně pod kontrolou. Marx, Göbbels, Beatles, to je náš rytmus. Vskutku vypráskaná oslava.
Setlist:
Boji
Mi kujemo bodocnost
Smrt za smrt
Brat Moj
Krvava Gruda - Plodna Zemlja
Ti, ki izzivaš
Država
Nova Akropola
Slovenska Zena
Tanz mit Laibach
Alle gegen alle
Du bist unser
Hell: Symmetry
Das Spiel ist aus
America
Anglia
Francia
