Pokud vás při pohledu na název kapely okamžitě napadnou Finové TENHI, pak jste na správné adrese. Tedy alespoň částečně. S nimi tento ruský projekt nesdílí pouze svůj název („Kauan“ je pojmenování první desky TENHI), ale i hudební směřování a také finský jazyk použitý v textech. První dvě fakta jsou však dle slov čelního představitele, Antona Belova, dílem náhody.

Na rozdíl od Finů se raná tvorba KAUAN pohybovala v doommetalovém žánru, jehož ozvuky bylo možné slyšet ještě na předchozí desce „Tietäjän Laulu“. Nahrávka „Aava Tuulen Maa“ je tohoto vlivu již prostá, ačkoliv distorzní zvuk kytary je stále přítomen např. ve skladbách „Sokea Sisar“ a „Fohn“. Novinka se však již maximálně zaměřuje na zpěvnost a melodičnost, prodchnutou příjemně melancholickými náladami. Slovo příjemně pak zdůrazňuji, protože KAUAN se v budování atmosféry vzdalují zemitým Finům, v jejichž hudbě jakoby se vznášel závoj tragičnosti. Celá nahrávka stojí na souhře klavíru a kytary, doplněné nevtíravými syntetizátorovými plochami a houslemi, které se tu a tam nenápadně vynoří, aby podtrhly nosný motiv (např. „Sokea Sisar“). Celek pak vytváří velmi uhlazenou zvukovou stěnu, která vás lehce ukolébá. Ačkoliv téměř všechny skladby přesahují délku deseti minut, i přes velmi pomalé plynutí nemůže být řeč o nudě či roztahanosti. Zásluhu na tom má především jejich zajímavá struktura, která nestojí na omílání hlavního motivu, ale neustále se proměňuje, čímž stoprocentně udrží vaši pozornost. Poslední třešničkou na pomyslném dortu je velmi hezký, sytý hlas Antona Belova.

KAUN se mně dostali pod kůži již předchozí deskou a novinka „Aava Tuulen Maa“ tento fakt již pouze utvrdila. Rusové se sice nechávají unášet melancholickými náladami, ve výsledku však jde o hudbu maximálně nabitou pozitivitou a lehkostí. A to je v tomto případě více než příjemná kombinace.