Pro každého interpreta je těžké, když za sebou táhne břemeno svého slavnějšího vzoru a je s ním neustále porovnáván. V případě Američanů CHEVELLE je však povinností zmínit jejich spojování s krajany TOOL. Důvodů je totiž hned několik. Sám frontman Pete Loeffler toto ovlivnění vždy přiznával a v jeho vokálu to bylo cítit až tak moc, že byste ho v některých pasážích jen těžko rozpoznali od samotného Maynarda. Videoklip ke skladbě „Mia" z debutního alba také jako by vypadl z dílny samotných TOOL. A hlavní podobnost je samozřejmě ve vlastním hudebním obsahu prvních desek.
CHEVELLE však za sebou mají dlouholetý vývoj, slušné množství alb a zkušeností na to, aby se ze stínu svého vzoru dokázali vymanit a vytvořit si vlastní tvář. Prozatím poslední počin „Sci-Fi Crimes“ je toho jasným důkazem a to i po stránce úspěšnosti, kdy dosáhl až na 6. místo americké hitparády Billboard. Za tímto úspěchem stojí perfektní hudební náplň, suverénní výkony, skvělá produkce a především obrovská dávka vlastního charisma, které nadobro rozmetalo možnost obviňovat pány z Illinois z napodobování.
A pak ta hitovost. Ze skladeb v dobrém slova smyslu jen stříká. Zůstal osobitý přístup k aranžím, důrazu na změnách dynamičnosti, stále je přítomen temnější odér nálad, ale CHEVELLE jako by vyšli vstříc i posluchačům, kteří chtějí slyšet silné písně bez přebytečných omáček okolo. Důrazné rify, přirozené melodie a refrény, co vám vlezou do hlavy. Výrazný a čistý zvuk vše už jen umocňuje, důkazem budiž singlová skladba „Letter From A Thief". Takový materiál je zajímavý i pro posluchače, kteří TOOL příliš nemusí. To i díky faktu, že Pete téměř úplně opustil Keenanovské manýry a našel polohu jeho hrdlu lépe vyhovující, vokál tak získal jistotu, stal se průbojnější, dominantnější.
Zvuk a produkce alba je samostatnou kapitolou. V dnešní době plné mašinek a studiových vychytávek šli CHEVELLE trochu proti trendu a podle vlastních slov se pokusili nahrát album co nejvíc „na živo“, tedy bez samplů, dodatečných úprav zvuku nástrojů, bez vrstvení některých linek a podobně. Z výsledku je to ostatně cítit, dýchá živočišnou energií, ale obávaná strohost se nedostavuje. Záměr, charakterizovaný slovy: „Chceme znít na koncertech stejně dobře jako z desky“, se povedl aniž by se na studiové nahrávce ztratil byť i jen zlomek kvality. A to vše dokázali jen jako trojice. Zajímavostí může být i to, že tato trojice byla původně čistě bratrská. A když skončil u skupiny nejmladší z klanu Loefflerů Joe, nahradil ho alespoň nevlastní bratr Dean Bernardini.
Z výše uvedeného je zřejmé, že živé hraní bylo pro skupinu vždy samozřejmostí a těžko byste spočítali to obrovské množství koncertů, které bratři za svůj hudební život odehráli. Přitom si příliš nevybírali, s kým se podělí o podium, hráli třeba s kapelami jako MACHINE HEAD, FILTER, AUDIOSLAVE, NICKELBACK, na Ozzfestu a dalších festivalech. Bez problémů letěli do Austrálie, jen aby podpořili vystoupení tamější stylově spřízněné skupiny THE BUTTERFLY EFFECT.
Ale zpět ke „Sci-Fi Crimes“. Předpokládám, že touto deskou CHEVELLE dovršili dlouhé období hledání vlastní tváře a nadobro zpřetrhali pouta ke svému vzoru. Lepší důkaz než to, že si vybudovali velmi silné místo na americké scéně a nemají nouzi o fanoušky, byste asi těžko hledali. Teď nezbývá než čekat na další jejich album. Bude zase o kousek lepší a osobitější? Stoupající kvalita minulých nahrávek by to slibovala.
