Hned úvodem musím přiznat, že pro mne bylo docela oříškem vyplodit něco smysluplného o aktuální nahrávce ULVER. Co na tom, že se toto norské seskupení dlouhá léta řadilo mezi mé nejoblíbenější interprety. Důvodem mého vyčkávání byla snaha o co nejobjektivnější ohodnocení kvality novinky „Wars Of The Roses“. A ta není bohužel příliš valná.
Ano, už je to tak. Druhdy nedotknutelné seskupení okolo hlavního vlka Garma natočilo svou nejslabší desku. Zatímco dříve jsme se mohli takřka vždy spolehnout na – když už nic jiného – určitý moment překvapení, na „Wars Of The Roses“ tento prvek zcela absentuje. Pakliže bychom si představili něco jako typické ULVER poslední dekády, novinka splňuje tuto imaginaci beze zbytku.
Ano, novinka je méně pompézní než „Blood Inside“ a temperamentnější než poklidný „Shadows Of The Sun“; nejvíce se svým vyzněním snad blíží úspěšnému „Perdition City“, ale obecně se dá říci, že si bere od každého alba něco, samozřejmě nepočítáme-li v to blackmetalové počátky kapely. A to už je samo o sobě varováním, těžko na nahrávce hledat něco nového.
Celou kolekci ještě jakž takž zachraňuje sympatický trojlístek skladeb „September IV“, „England“ a „Island“ – nic objevného, přesto poměrně funkční. Jistě se očekával i výraznější skladatelský rukopis nového člena kapely, dobře známého Daniela O´Sullivana (GUAPO, ÆTHENOR a další). Žel, není tomu tak. Pokud má být jeho jediným přínosem poměrně zbytečná, nic neříkající 15-minutová kompozice „Stone Angels“, může si zase sbalit svá fidlátka a realizovat se v některém z jiných projektů.
Co je největším problémem, na desce zcela chybí jakékoliv strhující momenty, aspoň jeden jediný, aspoň krátkou pasáž bych si přál. Bohužel… Zatímco dříve stačil posluchačům ke štěstí a místy až nekritickému adorování kapely pouhý odklon od metalu (přestože ti z experimentálního hudebního spektra mohli celou záležitost vidět jinak), v současné hudební přesycenosti už musí i původně metalová kapela snažící se o vyšší umění něco nabídnout. A to se na „Wars Of The Roses“ bohužel nepodařilo, přičemž tomu nepomůže ani několik výrazných osobností na desce hostujících (mj. Attila Csihar či Stephen Thrower z COIL).
Věřím tomu, že kdyby nahrávka vyšla v období „Perdition City“, byla by většina posluchačů (nejspíše včetně mě) nadšena hudební otevřeností a pokrokem, který ULVER udělali. Viděno zpětně – s „Wars Of The Roses“ zamrzli na místě.
Pre mňa dosť schizofrenická nahrávka, na jednej strane ponúkajúca solídnu porciu emócií, na strane druhej strácajúca sa v rozpadajúcich sa motívoch, ktoré nikam nevedú. Je ťažké koncetrovať svoj verdikt do jasného bodového spektra, ale celkovo sa stotožňujem s hlavnou recenziou v konštatovaní, že sa jedná o najslabšiu dosku ULVER. ... [4. července 2011]
Veľká škoda, že sa ULVER nespustili naplno po retro osemdesiatkovej šmykľavke, akú naznačila nielen predčasne vypustená "February MMX", ale aj niekoľko skladieb, ktoré sa počas čakania dostali na verejnosť a nakoniec na albume nie sú. Pripomienky kariérových vrcholov typu "Perdition City" či dokonca "Svidd Neger" sú fajn, no občas pri nich vznikne pocit, že kapela na túto tému pred rokmi povedala všetko.
"Wars Of The Roses" je nádherný popový album, ktorému len chýba o čosi jasnejší a konkrétnejší charakter. Príliš často sa uchyľuje k zasnenému pohodliu tam, kde by mal mať hlavu vztýčenú s oveľa väčším sebavedomím a hrdosťou.
Pomôže, ak ste si ho pozreli naživo na koncerte. Pre tých väčších fanúšikov kapely by mal byť dôstojným "ďalším" albumom. Daniel O'Sullivan je skvelým prírastkom. Budem možno málo snobský, no v priamych a bezprostredne popových ULVER sa mi páči oveľa viac než v iných, "intelektuálnejších" projektoch.
Proti hlasom, že by sa Rygg mal zamyslieť na svojim opočúvaným vokálnym prejavom, musím ale protestovať. Prečo by to robil? Koľkých iných, oveľa horších spevákov by vás s takouto požiadavkou ani len nenapadlo otravovať? ... [3. července 2011]
