Kompletní posmrtná diskografie jedné výjimečné podzemní kapely, která se tento rok vylíhla na labelu Pure Heart records, kompletuje poměrně krátký životní příběh jedné z několika zajímavých skupin, točících se kolem dvou zvučných jmen domácí hardcorové scény. Nutno podotknout, že tato dvě jména jsou vždy jistou zárukou a hlavním magnetem, který mě přitahuje ke všem uskupením, kde se tato dvojice vyskytne.
Pokud se jejich síla spojí v jedné kapele, je to vždy vražedné combo. Marek díky textům a rozervanému přímému nekompromisnímu hlasovému projevu, Šaman kvůli kytarovým linkám, jejichž rukopis je lehce rozpoznatelný v každé kapele, kde se mihne. Ani LAKMÉ nebyli výjimkou. Silné texty nezapřou osobní charakter a sympatickou tendenci ke kazatelství propagující hardcore/punkové evangelium, notně kořeněné osobní výpovědí. Kytarové linky dokáží skvěle zpracovávat melancholicky tíživou atmosféru a tavit tuhé emoce až do úplného zkapalnění.
Muzikantský problém této party, která plnými hrstmi nabírá inspiraci z devadesátkového emo hardcoru, pak slyším v mnoha ostatních elementech. Marek i Šaman sebou nesou vždy prokletí, které spočívá v ne příliš kvalitní rytmice, jež zásadním způsobem působí na funkčnost skladeb téměř ve všech skupinách, kde se některý z nich vyskytne (snad krom GATTACY). Nemám nic proti jednoduchosti, ale ta by se měla vždy snoubit s funkčností u LAKMÉ to bohužel ne vždy funguje.
U zvuku se mi nechce tak úplně věřit, že jde o studio Hostivař, ten je totiž dle pravidel DIY hrubý a punkově zavání zkušebnou, což na jednu stranu skladbám sluší a dodává jim autenticitu, na druhou však okrádá celý materiál o mnohem drtivější dopad, než by mohl mít. Kytara často milosrdně překrývá nedokonalosti v rozmlžené a podivně nazvučené místy kulhající rytmice, a tak často bicí pod kytarovou stěnou musíte uchem delší dobu lovit.
Jako vždy v Šamanových kapelách je několik skladeb dobarveno zvukovou stopou z filmů či rozhlasových her a způsob, jakým jsou monology a dialogy použity a dramaturicky vloženy do skladeb je naprosto dokonalý. To se dá říci i o celkovém feelingu skladeb, ze kterých prýští čirá esence upřímného zápalu a nadšení pro věc, podporovaná aranžérskou zručností kytaristy Šamana.
Banda, jejíž členové jsou dnes rozprášení po kapelách typu REMEK, GATTACA a dalších ve své době představovala jeden z nejvýraznějších hrotů pražské hardcore scény a toto je její velmi slušivý pomník. Popravdě mě mrzí, že některé skladby zřejmě už nikdy neuslyším naživo.
