REVOLUTION RENAISSANCE - Trinity

REVOLUTION RENAISSANCE - Trinity

REVOLUTION RENAISSANCE - Trinity

REVOLUTION RENAISSANCE - Trinity

Timo Tolkki - rozporuplná postava, hudební diktátor a údajně jeden z 50 nejrychlejších kytaristů na světě. Osoba, o které se v metalovém světě stále mluví a která nepřestává překvapovat svými rozhodnutími. To, co mu nikdo neodpáře, je vybudování postavení finské speed/power metalové skupiny STRATOVARIUS, jejímž skladatelským mozkem byl po dlouhá léta a díky němuž zaznamenala výrazné hudební i komerční úspěchy (alba „Episode“, „Visions“, „Infinite“, „Elements I a II“).

Potom se ovšem v ráji objevily potíže, nastaly personální kolotoče, členové skupiny byli vyhazováni a znovu bráni na milost. Ukázalo se, že Timo Tolkki trpí bipolární afektivní poruchou, která měla na jeho jednání zřejmě závažný dopad. Po léčení vyšlo bezejmenné album STRATOVARIUS, které bylo dle mého názoru určitou součástí terapie a osobní výpovědí Tima Tolkkiho, ale které mě až na určité momenty moc nebavilo. Důležité je, že alespoň bylo.

REVOLUTION RENAISSANCE

Poté se v roce 2008 soukolí znovu zadrhlo a následoval Timův definitivní odchod ze STRATOVARIUS. Mimochodem ve vzduchu stále visí Timův vzdoro-stratovarius projekt „Return To Dreamspace“ s původními členy STRATOVARIUS. Timo (ještě před odchodem ze STRATOVARIUS) nelenil a ještě téhož roku vydal svůj nejšílenější výtvor „Saana - Warrior Of Light Pt.1: Journey To Crystal Island“ (dej Bože, aby nebylo pokračování!). Poté si ovšem vzpomněl na to, co ho skladatelsky proslavilo a založil projekt REVOLUTION RENAISSANCE.

První album „New Era“, které mělo snad původně být určeno pro STRATOVARIUS, bylo zajímavým pokusem, kde přibližně třetinu alba odzpíval jiný zpěvák. Výsledkem bylo mé pochvalné pokyvování hlavou nad pěveckým představením slavíka Michaela Kiskeho (ex HELLOWEEN), normální výraz ve tváři při vystoupení skladatelského všeuměla Tobiase Sammeta (EDGUY, AVANTASIA) a rozpačité krčení ramen u zpěvu Pasi Rantanena (ex THUNDERSTONE). Po vydání druhého alba „Age Of Aquarius“ to vypadalo, že se ze studiového projektu stane plnohodnotná kapela s Gusem Monsantem za mikrofonem. Album považuji za Timovu variaci na mnou oblíbená STRATOVARIUS alba „Elements I a II“. Timo & spol. ovšem nezaháleli a po roce a (tentokráte jen mírných) personálních obměnách vydali „Trinity“.

Troufám si tvrdit, že kdyby někdo posluchače STRATOVARIUS kolem druhé hodiny ranní, kdy je údajně spánek nejhlubší, probudil jakýmkoli způsobem a dal mu poslechnout pár minut tohoto alba, musel by poznat, kdo je autorem hudby. Jestliže bylo album „Age Of Aquarius“ variací na „Elementy“, vrací se Timo Tolkki tentokráte do období alb „Visions“, „Destiny“ a „Infinite“. Skladby jsou kratší a svižnější. Zpěvák Gus Monsanto se však oproti předchozí desce snaží šplhat do výšek, kde byly hlasivky Tima Kotipelta jako doma a kde to Gusovi ne až tak svědčí.

A to je kamenem úrazu - on ty výšky zvládá jen s vypětím sil a výsledkem je v některých případech až nepříjemný zvukový dojem (např. „Falling To Rise“, „A Lot Like Me“ a především „Just Let It Rain“). V případě písní (např. „Dreamchild“), kde není tlačen k vystoupání do hlasových stratosfér, zní jeho projev přirozeně a uvolněně. Zmínil bych ještě předposlední, nejdelší a poměrně zdařilou titulní skladbu, jejíž refrén nemůže neevokovat podobně dlouhý song „Infinity“ z téměř stejnojmenného díla STRATOVARIUS, a také skvělá sóla, která pan Tolkki stále umí.

Skladatelský rukopis Timo Tolkkiho je již snadno rozpoznatelný, což posluchače připraví o moment překvapení. Otázkou však je, zda posluchač REVOLUTION RENAISSANCE o překvapení vůbec stojí. A to je zřejmě úhelným kamenem, od nějž se bude odvíjet hodnocení tohoto alba. Podíváme-li se na skladatelskou potenci Tima Tolkkiho posledních let (čtyři nahrávky v letech 2008 - 2010), nelze se neubránit dojmu, zda jeho workoholismus není součástí nějaké terapie. Pokud ano, je to jen v pořádku, neboť zdraví je na prvním místě. Kdyby ovšem došlo k výběru toho nejzdařilejšího z posledních dvou alb REVOLUTION RENAISSANCE, mohl být výsledek mnohem lepší.

Na závěr se sluší poznamenat, proč tak obsáhlý úvod k tomuto článku. Ve světle minulých a výše popsaných kroků páně Tolkkiho totiž asi nikoho příliš nemohla překvapit zpráva, že „Trinity“ je současně derniérou REVOLUTION RENAISSANCE. Ukončení jejich činnosti Timo Tolkki oznámil ještě před vydáním tohoto alba a odůvodnil je svými soukromými problémy a nedostatkem zájmu promotérů o vystoupení REVOLUTION RENAISSANCE.

V současnosti jeho kroky zamířily do nové (!) skupiny SYMFONIA, na jejímž debutu „In Paradisium“ jsou kromě pana Tolkkiho ke slyšení samá muzikantská esa z oblasti melodického metalu - André Matos (ex ANGRA, ex SHAMAN, ex VIPER), Uli Kusch (např. ex HELLOWEEN, ex GAMMA RAY, ex MASTERPLAN), Jari Kainulainen (ex STRATOVARIUS, ex EVERGREY) a Miko Härkin (CAIN´S OFFERING, ex SONATA ARCTICA, ex KOTIPELTO, ex SOLUTION .45). To už je ale jiná kapitola...

 2

Walram

Verdikt

Slušná derniéra kapely, o kterou prý nikdo nestál, a další spálený most metalového podivína Tima Tolkkiho.

Hodnocení

Autor
6,5 / 10
Redakce
7 / 10
Čtenáři
7,4 / 10

Další informace

Stopáž: 47:20

Produkce: Santtu Lehtiniemi a Thiago Bianchi

www.myspace.com/revolutionrenaissance

Sestava

Skladby

  1. Marching With The Fools
  2. Falling To Rise
  3. A Lot Like Me
  4. The World Doesn´t Get To Me
  5. Crossing The Rubicon
  6. Just Let It Rain
  7. Dreamchild
  8. Trinity
  9. Frozen Winter Heart

Diskografie

Trinity (2010)
Age Of Aquarius (2009)
New Era (2008)

Jiné pohledy

Louis
7 / 10

Věru tak, velmi slušná rozlučka kapely, která by někdy jindy, někde jinde a především za podmínky neexistence STRATOVARIUS mohla nadělat zázraky. Takhle za sebou ovšem zanechala jen (symbolickou) trojici alb, z nichž by se mělo vzpomínat zejména na ta dvě poslední, neboť jsou si vpodstatě podobná jako vejce vejci a přinášejí téměř totožnou porci poměrně záživného „stájového“ melodického heavy/speed metalu. Na „Trinity“ se v něm blýsknou zejména úvodní „Marching With The Fools“, „Falling To Rise“, „The World Doesn´t Get To Me“, „Crossing The Rubicon“, „Dreamchild“ a předlouhý titulní epos, z čehož jasně vyplývá, že tohle album je zkrátka slušně nadprůměrné, byť bojuje standardními zbraněmi (Tima Tolkkiho a subjektivně velmi sympatického Guse Monsanta mezi ně pochopitelně nepočítám). Odpočívejte v pokoji, milí renesanční revolucionáři. ... [13. října 2011]