Po více než tříleté odmlce od vydání alba „Triumph Or Agony“ způsobené soudními tahanicemi s jejich tehdejším vydavatelstvím Magic Circle Music a jeho bossem, jistým panem DeMaiem, vychrlili ze sebe italští fantasy symfoničtí metalisté v roce 2010 nejen řadové album „The Frozen Tears Of Angels“, ale v důsledku tvůrčího přetlaku vydali též EP s názvem hemžícím se jejich tradičními přívlastky. A co že je nám na tomto 35-minutovém EP servírováno? Podívejme se na to očima strávníka.
Předně se má jednat o jedinou skladbu rozdělenou do sedmi částí (Aktů), o čemž mimo jiné svědčí i refrén z Aktu III, jímž začíná Akt VI. Skladba se prý nevešla na řadové album, a proto je předložena posluchačům v podobě EP, které nabízí všem už známé ingredience, z nichž byly připravovány jejich předešlé výtvory. Máme tu pokračování fantasy ságy, kde je slyšet nejen charismatický hlas hereckého nestora Christophera Lee jako hlavního vypravěče, ale také hrané scény mezi některými z postav příběhu (tentokrát na velmi vysoké úrovni díky anglickým hercům), nejprve podkreslené orchestrací a ruchy a posléze přecházející v mohutné samostatné a pompézní symfonické tóny. Tolik omáčka zahrnující Akty I, II, IV a VII.
Samotná omáčka však jídlo nedělá a nám tu ještě zbyly Akty III, V a VI, na nichž je konečně ke slyšení vlastní kapela v kompletním složení. Za pořádný flák masa rozhodně považuji Akt III o téměř patnáctiminutové délce, který fandům RHAPSODY OF FIRE nabídne pravé gurmánské orgie. Zprvu je maso horké a je tedy nutné jej zlehka pofoukat kombinací orchestru, elektrických kytar, bicích a ženských sborových zpěvů. Teprve potom si můžeme utrhnout pořádné sousto masa.
Nejprve zaznamenáme snad nejdrsnější kytarový nástup v diskografii RHAPSODY OF FIRE (včetně éry RHAPSODY). Po něm zlehka akusticky sousto poválíme v ústech a pak se konečně ke slovu dostane koření tohoto EP, zpěvák Fabio Lione, jehož výkon zahrnuje nejen jeho klasické rejstříky, ale umí drsně zabrousit do místy až štěkavého zpěvu nebo se s tóny přímo mazlit. K němu se později připojí erupce dalších dokreslujících chutí v podobě mohutných, heroicky znějících sborů, které dostanou i samostatný prostor, a sólových výstupů kytarovo-klávesového tandemu Turilli-Staropoli.
K masitým pokrmům si někteří jedlíci rádi dají i křehký ledový salát. Ten je nám tu servírován v podobě italsky zpívané balady (Akt V) s doslova ledovou atmosférou, v níž teprve vynikne koření tohoto EP - Fabio Lione. Několikráte zpívaný refrén se díky jeho procítěnému projevu stává skutečným gurmánským zážitkem, který je ke konci konzumace salátu chuťově minimálně zdvojnásoben vyváženým nálevem - použitými vícehlasy. Po dojedení salátu nám zbývá ještě trochu masa (opakovaný refrén z Aktu III) a pak se pěkně pustíme do přílohy (Aktu VI). Přílohu však tvoří lehce rozvařené brambory, které nejsou alespoň přesolené a když si na ně zvykneme, dají se dokonce sníst, aniž by nám v ústech zůstala jakákoli pachuť po předešlé baště.
Každý čas od času zajde na své oblíbené jídlo, které sice už zná, ale nedá mu to, aby je v různých podnicích nevyzkoušel. A ono to obvykle chutná stejně, ale najdou se podniky, kde vás mohou příjemně překvapit nečekanou úpravou vašeho pokrmu. Mohou se sice objevit dílčí nedostatky (v případě RHAPSODY OF FIRE například příliš velký důraz na mluvené a hrané slovo), které ale ve výsledku nebudou mít rušivý vliv na výsledný pozitivní dojem.
