PORCUPINE TREE - The Incident

PORCUPINE TREE - The Incident

PORCUPINE TREE - The Incident

PORCUPINE TREE - The Incident

Jak moc se fanouškům zamlouvají závany tvůrčí rutiny, je otázka chtě nechtě visící nad každou kapelou. A hledání odpovědi budiž podtitulkem pohledu na více než dva roky starý opus „The Incident” progrockerů PORCUPINE TREE.

Vzhledem k tomu, že jsem si mohl dvojdisk, v rámci tradičního napravování recenzentských restů na Metalopolisu, vybrat na paškál už předchozí sezónu, musím na pravou míru uvést, že ještě delší časový odstup k formování následujících řádků dosti prospěl. Jelikož ne vždy u mě diskutovaná látka, zvláště v době hned po vydání, nacházela takové pochopení jako právě v loňském roce.

PORCUPINE TREE

Od počinu „Signify”, kdy Steven Wilson pod hlavičkou PORCUPINE TREE vytvořil opravdovou kapelu, si mě jejich tvorba bez výjimek získala. Vše však začalo až u řadovky „Fear Of A Blank Planet“, která jako první dokázala probudit touhu prověřit si a důkladně pospojovat jednotlivé vývojové etapy nechávajícího mě v minulosti poměrně chladným. Můj kladný vztah k ostrovanům se prakticky formoval velmi těsně před příchodem „The Incident”, a tomu také odpovídaly možná až příliš optimisticky naladěné vyhlídky.

Očekávání ještě umocnilo společné, pro mě zajímavé, téma kolekce, kterým bylo Wilsonovo pozastavení se nad jistým zevšedněním a nezaujatou prezentací tragických událostí, nadměrnou to nutriční složkou všudypřítomného mediálního výkrmu. Steven se chce ptát: „Dívejme na smrt a neštěstí očima těch co přežili, pozůstalých, přímo zúčastněných vyrovnávajících se s bolestí, je ten pohled i teď tak snadno stravitelný?

Album nezačíná vůbec špatně. „Occam’s Razor” splňující funkci nervního intra přivádí „The Blind House“ první z pěti záchytných bodů. Skladbu se silným nástupem Harrisonovy bicí jednotky, několikrát mocně nadýchávající odevzdaně poletující slova, tak aby ve třech čtvrtinách došlo skoro ke kolapsu a v poslední fázi k resuscitaci bolavých gradací. „Drawing The Line“ se zaryje do mozku a nepustí. Honosící se ostýchavým, avšak nádherným úvodem, kvílivou kytarou parádně vyztužující rozervaný refrén. Právě tato téměř pětiminutová strhující jízda byla hlavním lákadlem k opětovným poslechům.

„The Yellow Windows Of The Evening Train“ svérázně soustředí volání minulosti a skvěle kombinuje s přes jedenáct minut trvající „Time Flies“, jež je hudebně především velkou poctou Davidu Gilmourovi, zejména pak v prostřední pasáži. Poklonou vyseknutou osobitě a s takovou grácií, před níž nezbýva nic jiného než smeknout jako svého času u desky „Voyage 34 The Complete Trip“. Ačkoliv jeden z hudebních motivů „Octane Twisted“ občas navodí pocit pupeční šňůry s „The Blind House“, hlavní kouzlo této časované bomby tkví v nátlacích ostrých změn kytarových motivů, zpěvů přes efekt a brilantně zrežírovaných erupcích bicích partů (Gavin je fakt machr), přičemž je závěr krásně donesen na Barbieriho pultech. Pětici nejsvětlejších okamžiků uzavírá posmutně plakající a klasickou kytarou dokreslená „I Drive The Hearse”.

Co ostatní dvě třetiny prvního disku? Zde přichází na přetřes otázka z prvního odstavce. Samozřejmě, že je před formulací odpovědi brát v potaz, že se jedná o koncepční ideu, takže kompozice mohou na sebe navzájem hudebně odkazovat, doplňovat se a tak tomu vlastně u kratších skladeb i je. Konečně i kapela sama deklarovala, že pětapadesát minut materiálu bude v podstatě jednou skladbou rozsekanou na více dílů. Osobně nemám jakýkoliv problém s podobným tvůrčím přístupem a i zde jsem ho přijal jako součást nakonec hodně povedeného celku.

Každopádně ve fázi námluv, která překročila více než šest měsíců, jsem na těchto místech cítil, koncept nekoncept, prázdnotu, v lepším případě onu tvůrčí rutinu, připomínající několik motivů z nedávné minulosti. PORCUPINE TREE jsou však velcí profesionálové na to, aby udělali špatnou píseň. Například, vemte si náběh z „Sleep Together“, dále pak z úchvatného letu na křídlech „Deadwing“ zbytky turbulence „Open Car“, oboje domalované ostřejšími pastely a máme tu titulní vál, jenž je schopen vzbudit až neobyčejné ochromení z industriálně elektronických idejí nebo jenom pocit už dříve slyšeného?

Pak tu je čtyřskladbový druhý disk, jenž si sice může od hlavního konceptu odmyslet a považovat ho za nezávislé nadstavbové pěkně řízné EP, obojí po nás skupina sama vyžaduje. Bohužel zde pečlivě naleštěnéný stroj oslepuje mnohem hůře. Jako doplněk k hlavnímu chodu zcela bez závad, ale i bez výraznější chuti a zápachu.

Jakkoliv jsem desku spíše odmítal, tou dobou upřednostňujíce povedenou polskou trefu do černého „Anno Domini High Definition“ varšavských RIVERSIDE, tak musím říci, že si pozici v diskografii Britů, i díky specifické atmosféře, přece jenom vydobyla. Nicméně jistá vyšší moc předchozích počinů, která při každém poslechu dokáže něčím dalším překvapit se zdá být na „The Incident“ pomalu vyčerpána.

 19

Verdikt

„The Incident“ se štastným koncem.

Hodnocení

Autor
8,5 / 10
Redakce
8,5 / 10
Čtenáři
7,8 / 10

Další informace

Stopáž: 55:14, 20:

Produkce: PORCUPINE TREE

www.porcupinetree.com

Sestava

Skladby

  1. CD 1:
  2. Occam’s Razor
  3. The Blind House
  4. Great Expectations
  5. Kneel And Disconnect
  6. Drawing The Line
  7. The Incident
  8. Your Unpleasant Family
  9. The Yellow Windows Of The Evening Train
  10. Time Flies
  11. Degree Zero Of Liberty
  12. Octane Twisted
  13. The Séance
  14. Circle Of Manias
  15. I Drive The Hearse
  16. CD 2:
  17. Flicker
  18. Bonnie The Cat
  19. Black Dahlia
  20. Remember Me Lover

Diskografie

The Incident (2009)
Fear Of A Blank Planet (2007)
Arriving Somewhere... (DVD) (2006)
Deadwing (2005)
In Absentia (2002)
Stars Die : The Delerium Years 1991-1997 (2002)
Metanoia (2001)
Recordings (2001)
Lightbulb Sun (2000)
Stupid Dream (1999)
Coma Divine - Live In Rome (1997)
Signify (1996)
The Sky Moves Sideways (1995)
Up The Downstair (1993)
On The Sunday Of Life... (1991)

Jiné pohledy

Hooya
8,5 / 10

V mém případě šestiměsíční námluvy nebyly potřeba. Stejně jako u „Anno Domini High Definition“ polských RIVERSIDE, tak i u „The Incident“ Wilsonovic PORCUPINE TREE hned první poslech objasnil, s jak lahůdkovou společností budu trávit podzimní čas léta páně 2009.

Bylo to věru tehdy překvapení, neboť po plýtkém „Fear Of A Blank Planet“ a především megalomanské sólové nudě „Insurgentes“ vzhlížení k lepším zítřkům zavánělo až lehkou utopií.

A i když už od vydání „The Incident“ uteklo nějaké to vědro vody, není ani teď třeba vynášet obligátní soudy o tom, jak doba objevování byla nadobro ukončena, či snad jak to odkryté přestalo bavit nebo v tom nejhorším případě dokonce nudit.

Jedinou jistotou ve výsledcích zkoušky času budiž, že i po necelých 3 letech od vydání „The Incident“ máme tu čest s nejvyrovnanějším (myšleno v tom nejlepším slova smyslu) počinem PORCUPINE TREE v tomto století. ... [19. ledna 2012]