IGNIVOMOUS - Contragenesis

IGNIVOMOUS - Contragenesis

IGNIVOMOUS - Contragenesis

IGNIVOMOUS - Contragenesis

Čas od času je třeba oprostit se od vlivů moderní studiové techniky, zapomenout na dokonale uhlazenou produkci, křišťálově průzračný zvuk i cit pro ten nejjemnější možný detail. Vydat se zpět ke kořenům žánru, k death metalu syrovému, nespoutanému, bezohlednému a ve všech možných ohledech nečistému. Jednou z těch vůbec nejlákavějších destinací, kde se za poslední dobu vyvinula unikátní kultura po všech stránkách věrná starým stylovým tradicím a hodnotám, je Austrálie. Hlavně na východním pobřeží nejmenšího z kontinentů se to doslova a do písmene hemží svéráznými kapelami vyznávajícími obskurní filosofii doby úsvitu let devadesátých. Na divoké a silně nekonvenční australské scéně již zdaleka nevládne jen brisbanská apokalypsa jménem PORTAL, ale také GRAVE UPHEAVAL, CEMETERY URN, IMPETUOUS RITUAL a nebo třeba ESKHATON. Dnešní kapitola však bude o IGNIVOMOUS, sestavě, která se díky letošnímu monolitu „Contragenesis“ dostala až na samotné čelo žánrového pelotonu.

Není zrovna těžké uhodnout, čemu autoři „Contragenesis“ před lety naslouchali ve svých volných chvílích. Bez nějakého většího přemýšlení je mi jasné, že v jejich přehrávačích musely zákonitě figurovat archivní záležitosti typu „Mortal Throne Of Nazarene“ (INCANTATION, 1994), „Here In After“ (IMMOLATION, 1996) „Supreme Evil“ (DIABOLIC, 1998), ale také nestárnoucí klasiky klasik „Altars Of Madness“ (MORBID ANGEL, 1989) a „Reign In Blood“ (SLAYER, 1986).

IGNIVOMOUS

Nedávno jsme se zde zabývali „Feeding Hell´s Furnace“, poslední to řadovou deskou DRAWN AND QUARTERED a celkem logicky odkazovali směrem ke starému dobrému duu newyorských žánrových trendsetterů IMMOLATION / INCANTATION. Podobné přirovnání si můžeme dovolit i v případě IGNIVOMOUS, ovšem s tím rozdílem, že Australané jsou o dost těžší váhovou kategorií, jejich tvorba je mnohem obhroublejší a násilnější. Do špinavého atmosférického bahna nezapadají jen po pás, ale rovnou po samotné krční obratle. I přesto se sestava z Melbourne občas rozhoupe k malé změně a místo dalšího nevybíravě uzemňujícího riffu nabídne malé osvěžení v podobě chytlavějšího výstupu sólové kytary. Nejedná se však o žádné dlouhé exhibování, decentní melodie jen na malý okamžik probleskne pod věčně šedým příkrovem, aby byla v následujících chvílích nemilosrdně rozervána na kusy a dále pak rozpuštěna v bezedném oceánu krystalické bezútěšnosti. Ukázkovým příkladem budiž návyková kytarová linka v závěrečné bezmála deset minut trvající tryzně „The Final Cadence To Bloodshed“, která na mě účinkuje minimálně stejně osvěžujícím dojmem jako ta v „Everything Is Fire“, titulní to skladbě druhého alba jedinečných Novozélanďanů ULCERATE.

Potemnělý „okultní“ death metal v podání IGNIVOMOUS si samozřejmě žádá odpovídající zvukové parametry. Studia Toyland a SVGA nemohla být v tomto ohledu lepší volbou, zvuk se zrovna dvakrát nečistil ani přehnaně nefiltroval, ba právě naopak, zůstal plnokrevný, sírou zapáchající a v maximální možné míře autentický. I díky tomu je „Contragenesis“ krásnou poctou prvotním žánrovým hodnotám a současně dalším důkazem o nesmírné svébytnosti dnešní death metalové kultury na druhé straně světa.

IGNIVOMOUS (logo)

 2

Reaper

Verdikt

„Contragenesis“ je krásnou poctou prvotním žánrovým hodnotám a současně dalším důkazem o nesmírné svébytnosti dnešní extrémní death metalové kultury v Austrálii.

Hodnocení

Autor
8 / 10
Redakce
-
Čtenáři
8,5 / 10

Další informace

Stopáž: 48:10

Produkce: IGNIVOMOUS and Yosuke Konishi
Studio: Toyland Studios & SVGA Studios

Artwork: Timo Ketola

www.facebook.com/Ignivomous

Sestava

Skladby

  1. Damnatio Memoriae
  2. Heritage Of The Jackal
  3. Seventh Seal Gnosis
  4. Monumental Cosmic Transgression
  5. Contragenesis
  6. Pyroclastic Downfall
  7. A Rotting Faith Condemned
  8. Hierophant
  9. The Final Cadence To Bloodshed

Diskografie

Contragenesis (2012)
Blood And Mercury (compilation) (2011)
Death Transmutation (2009)
The Assassin / The Burning Equinox (split TZUN TZU / IGNIVOMOUS) (2008)
Eroded Void Of Salvation (EP) (2008)
Path Of Attrition (demo) (2007)