TESTAMENT - Dark Roots Of Earth

TESTAMENT - Dark Roots Of Earth

TESTAMENT - Dark Roots Of Earth

TESTAMENT - Dark Roots Of Earth

To bylo tehdy nekonečné čekání, co říkáte? TESTAMENT, masivně velebená thrashová sebranka, jíž se před 4 lety konečně podařilo vyvrhnout „The Formation Of Damnation“, sklízela pugety ze všech možných stran, a to i navzdory faktu, že se zas tak tolik zásadního nedělo a k nepřekonatelnému monolitu „The Gathering“ se v žádném případě přiblížit nedokázalo.

Když už se trumf neurodil, přiznejme si, že bylo příjemné zase vidět staré vlky pohromadě, a to dokonce i s navrátivším se Skolnickem. Ještě příjemnější však bylo slyšet, jak jim to stále jde od ruky. A hle, po předchozích zkušenostech nám ta čekací doba nepřišla ani tak dlouhá a už na nás páni z Nuclear Blast mávají novou fošnou s logem americké legendy.

Není nic nelogického na tom, když je od novinkového kotoučku požadováno trochu více, než jen standardní thrash metal „testamentského“ střihu, jak to bylo úspěšně předváděno na minulé řadovce a je mi zatěžko vám hned takto ze začátku oznámit, že nic víc než jen standard neservírují TESTAMENT ani letos.

Je jistě užitečné mít stále na paměti, že se členové TESTAMENT i nadále umí k řemeslu postavit jako zkušení matadoři, co se však silných nápadů týče, o takovou slávu již nejde. Novinka je prolezlá stařinou skrz naskrz, byť se zvukový expert Andy Sneap může natřásat, jakýpak to moderní kabátek pětici zase navlékl.

Právě tohle šidítko je ale dalším extrémem, který novince ničeho pozitivního nepřidá. Ukazuje totiž písně v celé své nahotě a umocňuje tak pocit z kompoziční vyhaslosti. Navíc když ani vinou sterilního zvuku nijak zvlášť nehnětají, neřežou do masa a necloumají s posluchačem ze strany na stranu. Zkrátka jen tak nekonfliktně proplouvají kolem, bez toho, aby vás poklepaly na zádech a vy si je museli začít všímat. Vše je očekávané, hodné, hlavně nikoho nešokovat, nepřekvapit, jen si to tu 50 minut odhoblovat, hodit do vínku pár ošoupaných refrénů z minulosti (podobnost „F.E.A.R.“ s „Man Kills Mankind“ čistě náhodná?), k tomu všemu přimíchat pár Alexových nahodilých sólíček, vždyť je to přeci ten jazzman, a fajront. Krásně si to pánové v letech vymysleli, viďte?

Abych jen nehanil, pár skladeb tu přece jenom nad průměrem trčí. Například titulní kus je slušnost zmínit. Hezky si to šlape v šabloně desky „The Ritual“ a rozhodně nepůsobí tak klišovitě jako např. úlisný refrén dvojky „Native Bloods“. Povedla se i první vypuštěná „True American Hate“, přestože mi červík pochybovač našeptával, že jí něco chybí. Troufám si nesměle tvrdit, že právě absence skutečné nespoutanosti, stříkající z každé noty zvukové vichřice „The Gathering“ (ach, jak paradoxně zní, že se o ni tehdy postaral právě Sneap) by mohla býti na vině. Oproti „The Formation Of Damnation“ tu nalezneme osmiminutovou baladu („Cold Embrace“), ale neradujte se předčasně, na genialitou potřísněné baladické kusy z minulého století se zdaleka nechytá, a vyznívá spíše jako omluvenka těm, kteří se minule nedočkali.

Nejhorší na tom je, že jako na objednávku zní prakticky většina materiálu. Populární syndrom nových KREATOR, totiž zavděčit se masovému posluchačstvu na úkor jakéhokoliv pokusu o risk, obtěžuje i zde. Nezvrátí to ani tradičně skvěle pějící Chuck Billy, neboť jak se říká, kde chybí pořádný scénář, výsledek do výšin nevytáhne ani ten nejlepší herec.

Požadovat překotné změny od velkých jmen sloužících metalovému kovu již několik desetiletí je vždy ošemetné. Samotní TESTAMENT však mají ve své bohaté diskografii i nejednu položku, která se vymykala standardu. Připomeňme si například „Low“, desku zářící nebývalou pestrostí, zábavností a svěžestí. „Dark Roots Of Earth“ neoplývá jediným z vyjmenovaných atributů, byť je srovnávána s o celou dospělost starší sestřičkou. A to je velmi, velmi smutné.

 87

Hooya

Verdikt

Jedna z nejslabších desek v historii TESTAMENT. Minule se těžilo z velkého absťáku po novém materiálu, zkoušet to samé i napodruhé se ukazuje jako zbytečnost, a to navzdory pár skladbám, jimž se podařilo dostat nad hladinu průměru.

Hodnocení

Autor
6 / 10
Redakce
6,7 / 10
Čtenáři
7,8 / 10

Další informace

Stopáž: 51:08

Produkce: Andy Sneap
Studio: Driftwood Studios, Oakland, California

Mastering: Eliran Kantor
Artwork: Juan Urteaga

www.testamentlegions.com

Sestava

Skladby

  1. Rise Up
  2. Native Blood
  3. Dark Roots Of Earth
  4. True American Hate
  5. A Day In The Death
  6. Cold Embrace
  7. Man Kills Mankind
  8. Throne Of Thorns
  9. Last Stand For Independence

Diskografie

Titans Of Creation (2020)
Brotherhood Of The Snake (2016)
Dark Roots Of Earth (2012)
The Formation Of Damnation (2008)
Live In London (DVD) (2005)
First Strike Still Deadly (2001)
The Very Best Of Testament (Best Of) (2001)
The Gathering (1999)
Signs Of Chaos (Best Of) (1997)
Demonic (1997)
The Best Of Testament (Best Of) (1996)
Live At The Fillmore (Live) (1995)
Low (1994)
Return To The Apocalyptic City (EP) (1993)
The Ritual (1992)
Souls Of Black (1990)
Practice What You Preach (1989)
The New Order (1988)
Live At Eindhoven (Live) (1987)
The Legacy (1987)

Jiné pohledy

7 / 10
Mně vůbec nevadí dědkovský přístup opečovávaný plenami major labelu a kondičním medikem na producentské stoličce. Problém je zde vystižen třikrát jasně. Nehnětá to, chybí tomu náboj, nadšení a docela to i unavuje. Shlédnutí klipu „Native Blood” potom odryklo jakýsi křečovitý patos provázející celou, bohužel zbytečně dlouhou, stopáž "Dark Roots Of Earth".

Martin Hooya, kromě dvou úderů do letošního alba KREATOR, které je přesným opakem výšeuvedeného a rýpání do "The Formation Of Damnation", tedy tluče svojí recenzí hřebíček přesně na hlavičku a ten bod navíc dávám za zásluhy, protože jinak mám TESTAMENT moc rád.
Subeer | 17. srpna 2012

 

6 / 10
„Dark Roots Of Earth“ je dle očekávání klasická „dědkárna“. TESTAMENT dobře vědí, jaká je jejich cílová skupina, a že cokoliv jiného, než staroškolský thrash metal nepřipadá v úvahu. Tedy pokud nechtějí místo koncertování, začít chodit každý den do práce. Nic proti tomuto přístupu, konec konců, která ze starých kapel se tímto pravidlem neřídí? Chtělo by to ale přeci jen méně klišé a více svěžích nápadů. V roce 1988 bych dal možná osm bodů, dnes maximálně šest.
Sicky | 16. srpna 2012

 

7 / 10
Asi bych nebyl tak příkrý jako kolega Hooya, nicméně ani já neskáču nadšením. Album kolem mě propluje bez většího vzrušení, což je u kapely formátu TESTAMENT přeci jen poněkud málo. Najde sa pár povedených momentů, či celých skladeb (titulní kus), ale to rozhodně nestačí na víc než na 7 bodů, což ve výsledku znamená příjemnou desku, ke které se však nejspíš nebudu už moc vracet.
Dalas | 16. srpna 2012