Druhé pokračování historek z dávných římských dějin, podávaných znovu na pořádném ocelovém podnosu EX DEO, jakoby symbolicky zrcadlilo rozdíl mezi Římem v dobách Romulových a v dobách Caligulových. Je totiž slyšitelně velkolepější, nadýchanější a výpravnější, a to zejména díky mnohem zásadnější symfonizaci, která se albem táhne jako Tibera Apeninským poloostrovem. Ve spojení s některými zajímavými a poměrně výrazně znějícími melodickými momenty to pak pro Maurizia Iacona a spol. v první řadě znamená několik skladeb, které se vymykají jinak téměř neutrální (death)metalové mase, ne nepodobné té, která účinkovala i na již vzpomínanému debutu „Romulus“. Posluchačova pozornost by proto nejspíš měla zbystřit zejména u téměř titulní „I, Caligvla“, „Per Occulus Aquila“, „Pollice Verso (Damnatio Ad Bestia)“ a „Burned To Serve As Nocturnal Light“. Ani ony však nejsou vrcholem celé nahrávky. Ten je nutno hledat v temném a procítěném podání bitvy v teutoburgském lese „Teutoburg (Ambush Of Varus)“, snesoucím skutečně nejpřísnější stylové nároky, čímž ovšem skladba zároveň tak trochu komplikuje situaci kolem závěrečného resumé na adresu „I, Caligvla“. I když na druhou stranu ani tak to není nic neřešitelného a znovu je to pochopitelně o to jednodušší, oč se v globále jedná o pokračování umělecké hry na Řím se vším všudy, tedy hry nejen blýštivé, ale i krvavě drsné. Ta má totiž zkrátka tu výhodu (a ještě aby jí tak v podání jinak kompletních KATAKLYSM neměla), že pokud jen trochu slyšíte na dunivou epicko-metalovou dramaturgii, musíte si v ní zákonitě najít něco, co vás osloví.