MARILLION - Praha, Retro Music Hall - 25. listopadu 2012

MARILLION - Praha, Retro Music Hall - 25. listopadu 2012

MARILLION - Praha, Retro Music Hall - 25. listopadu 2012

MARILLION - Praha, Retro Music Hall - 25. listopadu 2012

Trvalo to pouhé tři roky, než se věčně nedoceněná progrocková stálice MARILLION zase ukázala v naší malé zemičce. Jestliže však patříte ke těm nešťastníkům, kterým minulý koncert pro jakýkoliv důvod unikl, určitě potvrdíte, že se jednalo o čekání věčné. Poslední listopadovou neděli však přece jenom měl být zaktualizován pomyslný „must see“ seznam, jenž si poctivě vede každý správný rocker, a po koncertu musím zrovna přiznat, že vám to byla taková síla, až mé psací pero ve snaze přeškrtnout nápis MARILLION nelítostně protrhlo listinu a udělalo do dubového stolu pořádnou rýhu. Tohle by zaručeně zamrzelo nejednoho památkáře. Pokud by ovšem i on měl tu možnost spatřit a uslyšet tu nádheru, pak by možná i něco pochopil.

Zbytečnost předkapel

Obvykle se v druhém odstavci reportů dozvídáte o výkonu předkapely, jejím nedůstojném ozvučení, o rozpačitém dojmu nesehraného ansámblu a taky o vymodleném okamžiku, kdy konečně prostředek k nažhavení publika vyklidí pozici kapele, pro kterou se do oněch končin posluchač vypravil. Teď tomu tak nebude, jelikož nám MARILLION tu možnost nedali, předkapelu si žádnou nezvolili a s přesností sobě vlastní svůj koncert s odbytím osmé zahájili.

Víra v sebe sama

Když tedy bez větších protahovaček kapela spustila „Gazu“, úvodní startér z ještě horké novinky „Sounds That Can´t Be Made“, naplněnou Retro Music halou se prohnal zvuk, který by se bez přehánění dal nazvat úžasným, jenže nejenom o zvuku koncerty jsou, a už vůbec ne ty progrockové. Pánové v letech o tom též něco ví a do sedmnáctiminutové kompozice se pustili s takovou vervou a nepřehlédnutelným elánem, že nebylo divu, když někdy v půli suity měli plné ruce práce utišit aplaudující publikum a píseň vůbec dovést do cílové rovinky. Když se tak úspěšně stalo a hned vzápětí byla spuštěna „Warm Wet Circles“, měli Angličané již celý klub v dlani plné zrní. Ač zmíněná skladba pochází z hvězdného období, kdy pódia brázdil charismatický Fish a svět mu pomalu ulehal k nohám, zůstala do konce představení jedinou mapující tuto nejdůležitější etapu kapely. Rozhodně to však nemohlo být ovlivněno nějakými pochybnostmi o převedení Fishových partů do Steveova přece jenom odlišného hrdla. Ten si totiž s nezáviděníhodným úkolem poradil bez ztráty vážnosti ve tváři a odzpíval píseň s grácií a přirozeností, jakoby ji předtím vždy zpíval právě on. Tedy jediným možným důvodem, proč kapela koncerty nestaví na svém nejúspěšnějším období, zůstává neochvějná důvěra k novým písním, byť z nich komerční úspěšnost „Kayleigh“ nekouká, což je gesto natolik ojedinělé a sympatické, že mu lze jen tleskat.

Oslava se vším všudy

O tom, že koncert postrádal chlad i odtažitost, svědčí třeba veřejná narozeninová gratulace Stevea Hogartha svému spoluhráči na kytaru a jmenovci Rotherymu, který se v ten večer dožil 53 let. Nezůstalo ovšem pouze při ní a Hogarth si vesele dobíral jak publika, tak i sebe, když se, popíjejíc „kelímkáč“ s chmelovým nápojem, rozpovídal o zmatečnosti svých kocovin. Podobné perličky rozvlňovaly závoj melancholie a dodaly koncertu koření a atmosféru skutečného večírku pro zvané. Bavilo se publikum, bavil se bavič a rovněž oslavenec Rothery, který k tomu všemu evidentně měl svůj den a jeho výkon se nedá označit jinak, než naprosto strhující. A co by to bylo za oslavu, kdyby se neplnila přání. Je libo něco od EAGLES? Není problém, umí to novopečený slavík Tomáš Klus, zvládá to i Steve Hogarth a tak byl „Hotel California“ s improvizovaným textem. Když pak kdosi z publika zažadonil o „Ocean Clouds“, osmnáctiminutový monument ze skvělé „Marbles“, ani sám Rothery nevěřil, že by na to Hogarth přistoupil. Krutě se zmýlil.

Natáhnutá žvýkačka bez děr

To se už ale dějově nacházíme v přídavkové fázi, která i díky výše zmíněné písni dosáhla neuvěřitelných 45 minut. Když se zpětně ohlédnu za tím večerem, vybaví se mi spousta radostných, řada úsměvných a fůra srdceryvných momentů, z čehož je jasné, že vytknout se při vší snaze dá pramálo. Snad jen myšlenky se člověku občas pochybovačně zastavily nad skutečným využitím piana a kytary Stevea Hogartha, nicméně ani tahle piha skvělý dojem nenarušila. On se svou družinou předali fanouškům MARILLION fantastický emoční zážitek, a i pro jeho hlasové a herecké galapředstavení má pětadvacátý listopad právo se zapsat do drážek dubového dřeva jako jedna z největších koncertních událostí roku.

Setlist: Gaza, Warm Wet Circles, That Time Of The Night, Pour My Love, Power, Fantastic Place, Sounds That Can´t Be Made, The Great Escape, King, Man Of A 1000 Faces / Neverland, Ocean Cloud, Three Minute Boy

Foto pouze ilustrační z FB kapely

 7

Hooya

Další informace

Diskografie

Fuck Everyone And Run (F.E.A.R.) (2016)
Sounds That Can't Be Made (2012)
Less Is More (2009)
Happiness Is The Road (2008)
Somewhere Else (2007)
Marbles (2004)
Anoraknophobia (2001)
marillion.com (1999)
Radiation (1998)
This Strange Engine (1997)
Afraid Of Sunlight (1995)
Brave (1994)
Holidays In Eden (1991)
Season's End (1989)
Clutching At Straws (1987)
Misplaced Childhood (1985)
Fugazi (1984)
Script For A Jester's Tear (1983)