Je tomu jen pár dní, co jsem se zde rozplýval nad novým albem amerických HAVOK. Ortodoxní a staromilský přístup v jejich provedení jakoby potvrzoval, že některé metalové žánry již nelze dále rozvíjet. V případě toho s názvem thrash to může platit téměř bez výhrad, kdyby tady ovšem neexistovala paralelní scéna, jež své počátky datuje již ke konci devadesátých let. Severské obrozenecké hnutí, jemuž svého času vévodili švédští HAUNTED si pak našlo mnohé následovníky. Několik posledních let sice ukázalo na krátkodechost tohoto jednoho z mnoha trendů v metalové muzice, ale s opravdovými mohykány této scény to zatřáslo jen nepatrně.
Švédy DARKANE lze za jedny z lídrů svého subžánru považovat celkem oprávněně. Pokud si se svými nahrávkami dávají načas, znamená to vždy očekávání zážitků z kategorie nezapomenutelných. Jejich doposud poslední, téměř 5 let starý zápis sice znamenal více než mírné zklamání, ale bylo by stále chybou tuto kapelu vypustit ze zorného pole. Letošní rok ji totiž zastihnul opět ve vzestupné formě. Taková palba, jako v případě fenomenálního alba „Layers Of Lies“ to ale ovšem není.
Co si budeme povídat, laťka byla v roce 2005 nastavena hodně vysoko a přiblížit se alespoň na dostřel té neskutečné tvůrčí explozi by popravdě bylo považováno za menší zázrak. A bohužel se to nepovedlo ani letos, byť konečně můžeme opět hovořit o kompletně zdařilé nahrávce. Evidentní ovšem, že tvůrčí síly už kapele s největší pravděpodobností nebudou stačit na víc, než jen solidní nálož moderního thrashingu.
Vyrovnaná kolekce dvanácti kusů (třináctou položku v seznamu tvoří tradiční „symfonický“ úvod) v první řadě svižně odsýpá a nezdržuje se prohlížením každé výlohy, jež na cestě potká. Lákavé stylové odbočky jsou ignorovány a nutno říci, že naprosto ku prospěchu věci. Ostrá nakládačka přesně v duchu všech žánrových pravidel tak nepostrádá ani stylovou atmosféru a drive. Většinu refrénů opět tvoří silně melodické motivy, sloužící jako protiklad k ostrým riffům, jež nahrávce jinak zcela dominují.
Těžko pak hledat nějaké místo pro zpomalení, či jiný způsob uvolnění natlakovaného ventilu, když by se to beztak ukázalo být jako kontraproduktivní. Za ty nelze považovat ani rytmicky umírněnější skladbu „The Decline“, když její plochu totálně opanuje vskutku hutný kytarový válec. Energie a tah vpřed jsou hodnoty, které DARKANE vyznávají od počátků své existence a které nehodlají opouštět ani v současnosti. Nahrávka tak, na rozdíl od rozporuplného předchůdce, opět baví. Tu potěší líbivým a příjemným sólem, tu nakopne dalším zdrcujícím výpadem a jako celek působí zcela konzistentním dojmem.
Na překonání dosavadních milníků tvorby švédských to však, jak již bylo řečeno, nestačí. Dotaženost v jednotlivých nuancích, naprostá sebejistota v projevu i kompozici a podařená produkce však nedokážou zcela eliminovat absenci skutečně zničujících skladeb, které „Layers Of Lies“ sypalo z rukávu s bravurou falešného karetního hráče. „The Sinister Supremacy“ tak představuje spíše než špičkovou záležitost velice hodnotnou žánrovou kolekci, která sice v současné nabídce moderněji znějícího thrash metalu zajímá pozici ve vysokém nadprůměru, ale to vzrušení a nadšení, jako v případě starších alb této skupiny se už prostě ne a ne dostavit.
