Zajímavý nápad přijít s nahrávkou přesně v den vlastní svatby. Jori Sjöroos tak dal své nastávající notně netradiční svatební dar. To platí hlavně pro jednu ze čtyř zde zastoupených skladeb. "Treasure We Harbour" můžeme i v rámci poměrně sladkobolné tvorby MAGENTA SKYCODE považovat za jemně přeslazenou, přesto však jako pocta ženě, se kterou se má prožít zbytek života bezpochyby obstojí, aníž by přitom její autor musel klesnout na úroveň laciného sentimentálního kýče.

Máme totiž co dělat s možná nejpestřejším počinem v historii finského uskupení.

Píseň, jež zároveň posloužila i coby ukázka připravovaného materiálu, však toto EP symbolizuje jen a pouze svým vlastním vymezeným prostorem. Máme totiž co dělat s možná nejpestřejším počinem v historii finského uskupení. Jeho roztančený úvod si bere na paškál staré hity jistých PET SHOP BOYS, ovšem ona radostně zasmušilá nálada skupině vlastní je bezbolestně propašována i do k pohybu svádějících rytmů titulní skladby.

Návrat k osvědčenému sentimentálnímu modelu ("Gee") i svěží závan country ("Don´t You Know) pak hned vzápětí potvrdí teze o variabilně znějícím údobí mezi řadovými deskami. Jestli však bude takhle pojata i ta následující, nám tato příjemná sbírka prozradí jen tolik, kolik je nezbytně nutné. Jori a spol. však zjevně žádnou velikou revoluci nechystají a pokud se do toho pustí zrovna směrem vytyčeným nanejvýš půvabnou titulní hymnou tohoto recenzovaného disku, bude to jen a jen dobře.