Pokud jste snad, stejně jako já, dosud nepochopili, proč se kytarista Jim Matheos před dvěma lety spojil s bývalým zpěvákem FATES WARNING Johnem Archem a nechal ho hlasově zprznit nahrávku „Sympathetic Resonance“, či jste se dokonce děsili možných věcí příštích, můžete si oddechnout. Pod hlavičkou domovské stálice sice v letošním roce přichází totožná muzikantská sestava, mikrofon však naštěstí už znovu pevně v rukou třímá Ray Alder. A ač se to možná nezdá, od posledního výtečného řadového alba „FWX“ uběhlo bezmála deset let. Jak ten čas letí...
FATES WARNING model 2013 jsou vším, co byste od nich čekali. Určitě nejde o hity nabušenou mašinu typu „Parallels“, byť ty doby mohou mírně evokovat třebas refrény ve „Firefly“ či „Into The Black“. Nejde ani o pokračovatele „FWX“, i když rozvláčná „Lighthouse“ by se na ní se svou pomalou gradací rozhodně neztratila. Novinku nutno zařadit mezi nejtvrdší kousky z dílny FW (poslechněte takovou „Kneel And Obey“, s proklatě nízko zavěšeným hustohustým riffem), na druhou stranu na ní lze nalézt i křehké pohlazení v kratičké „Falling“ (na bonusovém disku přihozené ještě v elektrické verzi, která také není bez zajímavosti, už jen svou pozitivní písničkovostí a mnohem optimističtější náladou, než jakou má v depresích a smutku se utápějící drtivá většina alba). A když k tomu přihodíme závěrečný obří kusanec v podobě patnáctiminutovky „And Yet It Moves“, který se přes pozvolný akustický úvod a dlouhou riffovou pasáž přelije do tradičního čísla souboru s překvapivě „pozitivním“ refrénem a spoustou dalších legrácek, máme o výsledku jasno – klasická mozaika celé tvorby, letem světem a pro každého něco. Nemusíte se sice bát, že byste si nevybrali, přesto je více než pravděpodobné, že vám zbude něco bez možnosti dalšího využití.
Shrnutí bude stručné: Pokud máte rádi starší alba a vkusné variace očekávatelného, budete zřejmě nadšeni. My ostatní si řekneme, že „Darkness In A Different Light“ je příjemným kusem muziky s patřičně vypjatou atmosférou, který sice nemá sílu „drancovat a pálit“, dobré jméno kapele však rozhodně nepokazí. Pocitu jakéhosi ošizení po jedné dekádě čekání se ale přesto ne a ne zbavit.
