Velká Británie rozhodně nepatří k masovým producentům progresivního metalu, což by jednoho mohlo překvapit. Přeci jen - domovina famózních artistních a emotivních rockových odrůd by měla patřit k současné špicce. Leč zanechme špekulů a věnujme se poslednímu studiovému počinu nejúspěšnějí "zakanálové" prog metalové kapely - THRESHOLD. Toto seskupenení táhne svou progresivní káru již deset let a dotáhlo ji až na žánrovou špici. Čehož je Critical Mass bezvadným dokladem.
Kdo trochu soustavněji monitoruje dění na prknech, která znamenají pokrok, ten musel zaznamenat lehký posun progu od dominující instrumentalní bravury k silné emotivitě výrazu. Počiny kapel EVERGREY, PAIN OF SALVATION či BEYOND TWILIGHT koneckonců hovoří za vše. Do komplikovaného pletence hudebních postupů a instrumentálních onanií se pozvolna začíná vrádat přímočarost, namísto strojenosti vládne bezprostřední syrovost, přičemž prog si stále udržuje svůj punc stylu pro fajnšmekry. Nicméně jeho náruč se otevírá mnohem širšímu publiku, než bylo zvykem.
THRESHOLD jsou toho zářným příkladem. Album Critical Mass je lahůdkou od prvního poslechu - okamžitě nabídne posluchači spoustu míst, na kterých se chytí (ať už jsou to refrény nebo libozvučná sóla) a zároveň v něm dokáže rychle vzbudit nutkání poslouchat tu skvělou muziku stále dokola, neboť u samého dna zjevně dříme spousta perliček. Byl jsem mile překvapen, s jakou bravurou anglický sextet kloubí přímočaré (někdy takřka trashové) riffy s barevitými plochami kláves a chytlavými popěvky. THRESHOLD se vůbec nebojí napsat jednoduchou a dokonale přehlednou skladbu, kterou vygradují nádherným hitovým refrénem (Falling Away, Avalon). Dočkají se i fanoušci přímočařejších nátěrů - těm se určitě zalíbí proklatě nabroušená morda Fragmentation, tažená velmi úderným riffem. Hlavní deviza progresivního seskupení je tedy patrná - kontrasty klaustrofobicky sevřených zasekávaných laufů a naopak do široka se rozlévajících orchestrálních ploch. Pěvec Mac Dermott umí souznit s oběma, jeho hlas je sice křehčí (místy - zejména ve výškách - trochu mečivé) barvy, nicméně dokáže se dokonale vcítit do agresivnějších partů a ještě je popohnat. Snad bychom tu mohli najít přiměřenou paralelu s mistrem LaBrie, ale garantuju vám, že ty dva si nespletete.
Kapela se nebojí ani peprnějších kousků, které opouštějí jednoduchou stavbu a sází na stříbrném podnose prog pro labužníky. Trvá déle, než skladbám jako Choices či Echoes Of Life přijdete na chuť, nicméně v tom je právě to kouzlo. Ani v těchto kompozicích není kapela po krk zabřednutá v nějakých krkolomných sólových pletencích - kupříkladu souboje kytar a kvílejících kláves téměř nenajdete. THRESHOLD sázejí spíše na mnohovrstevnatost a různoch předkládaných motivů. A funguje to báječně. Nabízí se tu paralela s mistry emocí PINK FLOYD - ne že by jejich krajané nějak přímo navazovali na odkaz Watersových hochů, ale monumentalita kláves a uvolněně se táhnoucí kytarové party vybízejí ke srovnání. Jinak ale netkví THRESHOLD příliš v minulosti ani v nějakém strnulém zadumaní. Critical Mass je velmi svižným a chytlavým dílem, kde se melancholie vyvažuje s říznějšími úseky. Nemalou měrou k tomu přispívá i strhující výkon "českobudějovického černocha" Johanne Jamese, jehož kotle se dokáží i v klidnějších pasážích rozdunět s nebývalou razancí. Snad jen v závěrečných třech kompozicích trochu chybí dynamičtější metalové místo a deska trochu ztrácí švih - atmosféru však nikoli.
Dám-li na soud zkušenějších (neboť Critical Mass je mé první setkání s kapelou), pak před sebou mám desku, která je méně metalová, více nakloněná k art-rockovým polohám, než tomu bylo v předchozích případech. Na kráse jí to vůbec neubírá a mohu ji s klidným svědomím doporučit jak fandům progresivního bahýnka, tak všem příznivcům kvalitní muziky, metalu obzvláště.
