Další zasloužilci se dožadují naší pozornosti prostřednictvím novinkového alba. Partička kolem „stálice“ kytaristy Marka Realeho ovšem desky vydává s železnou pravidelností, byť i ona si pár zasloužených oddechových časů vybrala. Asi největší devizou kolekce měl být nástup protřelého Bobbyho Rondinelliho (ex-kdekdo) za škopky. Stalo se a věrní našich „Výtržníků“ mohou spokojeně obdivovat protřelý rockový úder. Jakpak si tedy s jeho pomocí stojí aktuální snůška písní o cestě skrze nepříznivé klimatické podmínky alias psotu?
Nic nového pod sluncem. Příchodem zpěváka Mikea DiMea (debutoval v roce 1994 na albu "Nightbreaker") získali RIOT konečně kvalitního pěvce-chraplouna, také ovšem vykrystalizovala hudební náplň a ta už zřejmě zůstane navěky neměnná. Zapomeňte na přelomové "Fire Under Down", či nabroušený "Thundersteel". Opět sice máme co dočinění s kvalitním hard rockem (heavy rockem, chcete-li), jenomže nápadů jaksi ubývá. Není ani hit typu "Angel Eyes" (blahé paměti na ni kdysi běžel hodně levný videoklip v pořadu METALLA (R.I.P.) na televizní stanici VIVA 2), která by celou stopáž utáhla na vařené nudli. Možná "Lost Insede This World", "Chains (Revolving)" nebo balada "Let It Show", ale nic přesvědčivého, žádná z hlavy nevymlátitelná melodie. A nejsmutnější je, když nejčerstvěji zní závěrečný trojblok, z čehož navíc dvě místa pro sebe uzurpují coververze (U.F.O., BEATLES) a jedno „vlastnoruční“ instrumentálka. Pro mne osobně stále zůstává nepřekonatelná deska "The Privilege Of Power", kde (oprostíme-li se od občas nepříjemného falzetu tehdejšího zpěváka Tonyho Moorea) explodoval hit za hitem a navíc z účinkující žesťové sekce!!! byla tehdy na větvi spousta ortodoxních. Jenom stále čekám, kdy si nějaký vypečený producent všimne potenciálu takové "Maryanne" nebo "Little Miss Death" a dočkáme se jich v úpravě „nové-sladké-nehořlavé a nejlépe blonďaté“ pop hvězdičky. Každopádně na "Through The Storm" by zřejmě nebylo kde brát.
Co počít? Deska je to poctivá, hraná s potřebným drivem, od srdce, s potřebnou instrumentální bravurou. Jenomže chybí důvod proposlouchat se „Skrz bouři“, když všechno důležité již RIOT dávno v minulosti řekli a současné snahy zkrátka postrádají světlejší chvilky. Pouhá rutina nestačí! Čili průměr, bohužel!
