Hříšné bolero, ke kterému posluchače vyzvali MASTER´S HAMMER po znovuobnovení své činnosti v roce 2009 na albu „Mantras“, je věru prazvláštním úkazem na naší nejtvrdší hudební scéně. V jeho rytmu je jednak vyzývána nejslavnější minulost kapely, jíž jistě není třeba zvlášť připomínat, a jednak se v něm zrcadlí výjimečnost obou osobností, jejichž rukama je Mistrovo kladivo v současnosti velezkušeně vedeno, tedy (pokud by snad někdo nevěděl) Františka Štorma, předního českého písmaře a typografa, a Tomáše Kohouta alias Necrococka (NECROCOCK, KAVIAR KAVALIER).
Oba pánové totiž dokázali MASTER´S HAMMER naprosto bezbolestně přeoperovat z pravé blackmetalové legendy na čistě studiový projekt, který reflektuje i jiné způsoby uměleckého vyjádření, než jen ty z černočerného kovu, přičemž obě z těchto tváří kapely vedle sebe fungují naprosto přirozeně, nenásilně a hlavně s velmi vysokým potenciálem k úspěšnému posluchačskému efektu. A nejpodivuhodnější na tom je, že dnes už jde vpodstatě jen o koníček dávno odrostlých metalistů s osobitým smyslem pro humor, který však navzdory tomu působí naprosto perfektním a profesionálním dojmem.
Jeho čerstvé zhmotnění na albu „Vagus Vetus“ („Starý povaleč“?), třetím v novodobé éře kapely, tenhle výjev z kovárny, kde se už za každou cenu jen nebuší do kovadliny, rovněž potřetí za sebou nádherně dokresluje. S trochou toho černokněžnického odéru, to se ví, ale také s tradičně mimořádně vyvedenými texty, grafikou par excellence a přirozeným charismatem, který je ještě více zesílen právě tím, že kapela už dávno není jen o „obyčejném“ black metalu.
A je toho opravdu spousta, co je na téhle standardně nestandardní hudební kolekci (pod níž je znovu podepsán také pán tympánů Silenthell a naopak jí, žel, chybí živý bubeník, tolik se osvědčivší na „Konvích“) ke slyšení. Taková spousta, že jen samotný její výčet by zabral na poměry téhle recenze zbytečně mnoho místa. Proto snad zmíním jen špičky tohoto důmyslného ledovce – vskutku uzemňující začátek celého alba, na němž skladby „XMZ“ a „Panuška“ vykreslují fascinující obraz současných MASTER´S HAMMER stejně znepokojivý, jako textový námět druhé ze jmenovaných („kdyby Římané místo křižování věšeli…“), flašinetový kvapík v „Receptuře“, vědecko-fantastické šálení ve „Špacírce“, ozvěny pravého undergroundu ve „Zvířecích zvucích“ a dojemný příběh z kapelního archivu „Pod vrstvou prachu“ („Blackový se metálista neubrání dojetí, zří-li v jedné škatuli vraha se svou obětí…“).
Ne, reinkarnace Mistrova kladiva před vzpomínanými pěti léty nebyla vůbec zbytečná, právě naopak. Vždyť kdo další z hvězd minulosti by zvládl nás za stejný časový úsek zásobit již třetím albem plným skutečně nadprůměrného, životem pulsujícího black metalu s originální uměleckou přidanou hodnotou navíc? Asi jen málokdo. A opravdu jen málokdo by si také v takové situaci troufl rezignovat na koncertní aktivity, což jen znovu dokazuje, jak pozoruhodným případem tihle dnešní MASTER´S HAMMER jsou. Potlesk na uzavřené scéně.
