Králové rozervané dance party se vrací. Vylešti si diskokouli a pro jistotu i mluvící aparát, protože s nimi opět zažiješ taneční hardcoreovou extázi nemající obdoby a nádavkem si vyřveš hlasivky. Co na tom, že nového vlastně není vůbec nic, to přece u GAGARIN vůbec nevadí, protože jejich pecky tě nezradí. Stačí křičet dokola jednu větu a nechat tělo, ať si s návykovým rytmem poradí samo. Je to zpátky a zase je to boží.

No. Boží vlastně ne. Nebo ne zcela. Je tu malé opotřebení. Je pár věcí, které mě štvou. Ne, nejde o to, že celé EP při sobě nedrží z hlediska zvukového opracování, na to tu kálí pes. Víc mě prudí angličtina, která sem prostě nesedí. Naštěstí to zatím nesedí jen u dvou skladeb, ostatní jsou podomácku. Tak doufám, že se nám ta cizojazyčná nemoc nerozbují. Možná ta angličtina má překrýt fakt, že minulý kotouč byl mnohem chytlavější textově. Ne, že by návykové slogany chyběly úplně, ale je jich míň. A to je špatně, přeci! A navíc je to škoda, protože po stránce podkladů, zvuků a vůbec té diskotéky kolem je to prostě lepší. Líp se u toho hopsá. Takže skládejte dál, protože jste jedinou dýzou, na kterou chodím.