ENVY se vrátili. Našli cestu ze země plytké beznaděje, kam v minulosti zamířili, a jsou zpět v plné síle. Jestli jsem u minulé desky lámal nad japonskými náladotvůrci hůl, tak nyní beru svá slova zpět. ENVY dokázali na novém albu navázat na to nejlepší, co v nich je. Přesněji řečeno, ENVY na nové desce znějí přesně tak, jak si jejich skalní fanoušci přejí. Hlavním artiklem se tak znovu stávají epické plochy podmáznuté smyčci v kombinaci s energickými emo-violence až hardcore punkovými jízdami. To vše spojené typickým rukopisem, intenzivním Fukagawovým vokálem, který na scéně se svojí barvou nemá konkurenci.
S velkým povděkem kvituji hlavně to, že se ENVY dokázali vrátit k rychlejším tempům a vyšvihnout takovou skladbu, jakou ke „Ignorant Rain At The End Of The World“. Nezalekli se po téměř čtvrtstoletí společného fungování návratu k několika hardcore-punkovým hoblovačkám i osvědčené gradace. Moc jsme se bál, že něco podobného už od nich neuslyším. „Atheist´s Cornea“ má přímý tah na branku.
Jakoby ke mně prostřednictvím nového alba přišlo uznání, že „Recitation“ bylo jen slepou uličkou. Současně se sluší říci, že se ENVY neposouvají. Spíše se vrací k osvědčeným principům z minulosti, ale mě to vůbec nevadí. Takto totiž znějí ENVY, jaké mám rád.