Čtvrté album pod hlavičkou BLAZE BAYLEY vydává letos třiapadesátiletý britský umělec v situaci, kdy se stal jakýmsi koloritem toho nejoddanějšího dělníka heavy metalu. Jeho koncertní kalendář je naplněný až po okraj, čas k odpočinku v nedohlednu a živé výkony šedovousého vlka se odehrávají většinou ve skromných klubových podmínkách, jejichž návštěvnost se dá počítat maximálně ve stovkách metalu chtivých hlav.
Nic pro muže, který kdysi stál v řadách IRON MAIDEN, řeknete si asi, a já dodávám, že stejně tak nic pro muže, který dokáže servírovat tak kvalitní těžký kov, že v tom momentálně nemá ve světě (ano, čtete dobře!) konkurenci. „Infinite Entanglement“ totiž představuje Blazeho znovu jako komplexního umělce, jehož inspirační studnice je nevyčerpatelná, a proto chrlí jeden klenot za druhým. Tři roky po poslední řadovce „The King Of Metal“, šestnáct let po startu sólové kariéry s výtečným titulem „Silicon Messiah“ a stále na tvůrčím vrcholu. Kdo z aktivních heavymetalistů tohle má?
Stěžejním okamžikem novinky je textový koncept, který zcela samozřejmě přispívá k tomu, jak moc je celé album působivé a bezchybně dramaticky pojaté. Blaze se v něm vrací k jeho oblíbenému sci-fi a vypráví o kosmonautu Willimu Blackovi, který je samotný vyslán na misi, z níž není návratu: objevit jakési Keplerovy planety, tedy planety s podobnými podmínkami, které panují i na Zemi. Williamovy myšlenky, pocity, ale i komentáře okolního dění, to vše je zpracováno naprosto perfektně a v mnohých okamžicích se posluchač dokonce málem neubrání dojetí (akustická „What Will Come“, textový doplněk „The Dreams Of William Black“ či hned následující „Calling You Home“).
Prim však stále hraje heavy metal a to opětovně heavy metal V.I.P. kvality. Blaze nepodceňuje žádný detail, několikrát pracuje dokonce i se sbory, a již prakticky tradičně přichází s kolekcí, která má všechno, co kvalitní těžký kov musí mít. Těžké riffy, perfektní refrény plné těch nejnosnějších melodií a aranžmá jako hrom, do nějž se samozřejmě počítají i barevná kytarová sóla. A samosebou ještě jednu věc rovněž mimořádně důležitou, totiž Mistrův dokonalý zpěv, jehož nejdůležitější definicí pochopitelně je, že je jediný a jedinečný.
Několikrát nám z toho zavoní IRON MAIDEN („Independence“ či „A Work Of Anger“), ale už jen z toho titulu, že jsem užil výraz „zavoní“ vám musí být jasné, že nejde o nic zásadního a víc než cokoliv jiného tohle dochucení nahrávce jen pomáhá. Ta je navíc po drobné pauze na minulém albu opět plná i dvojitého kopáku, takže i v tomhle smyslu si Blaze plní ocelové „normy“.
Podezřívat ho ovšem obecně z něčeho tak přízemního, jako je plnění norem, by ovšem bylo naprosto zcestné, a jak já to vidím, „Infinite Entanglement“ je něčím daleko víc. Je výsledkem poctivé mravenčí práce talentovaného umělce, jemuž těžcekovové hudební múzy nepřestávají fandit direktně přímo z první řady. Přesně podle toho zní, přesně podle toho přináší jen ty nejvýsostnější prožitky spojené s jeho poslechem a přesně podle toho mu také přiznávám plný počet desíti metalopoláckých bodů (a ptám se sám sebe, proč už jsem to vlastně neudělal dávno). We Shall Begin, Mr. Bayley!
