Ještě dnes si pamatuji den, kdy jsem dohrál první Warcraft. Sladkých patnáct let. Byla to první strategie z fantasy světa a já tím byl pohlcen hodně dlouho. Nikdy by mě v tu chvíli nenapadlo, že se z jedné realtime strategie stane takový moloch, jakým svět válečného stroje dnes je. Pro úplnost dodám, že i ostatní strategické díly jsem zhltnul na první dobrou a ke slovutnému MMO jsem si nikdy cestu nehledal. Spíše z nějakého pudu sebezáchovy, než pro cokoliv jiného. Věřím, že by taková hra pro mě byla návykovější než heroin. A dnes jsem se vrátil z celovečeráku o orcích a lidech. Přiznám se, že do kinosálu jsem vstupoval vlastně bez očekávání. Dosedám na křeslo a vedle usedají dva čtrnáctiletí kluci, co mě zdraví výkřikem „Za hordu!“ a následně se nenápadně vyptávají, jestli fandím Alianci nebo Hordě. Asi by si i odsedli, kdybych nebyl na správné straně.
Takže s chutí do toho. Po TOMB RIDERu, HITMANECH, PRINCE OF PERSIA a dalších je tu konečně něco velkého. Svět, který se stal kulisami té největší MMO hry na světě. A jaké to je? Vizuál je úchvatný. Na mnohé bude asi příliš stylizovaný a barevný, ale přesně taková je přece hra a zde jsme ve filmu na motivy hry. Na střechách lidských měst tak jsou modré tašky, protože modrá byla ve hře vždy barvou lidí, rytíři mají trochu nepraktická brnění, stejně jako ve hře, a celek na mnohých místech působí trochu příliš barevně až kýčovitě. Překousnout to dokážu hlavně proto, že i Orci jsou zde vybarveni s potřebným smyslem pro detail. Ačkoliv jde kompletně o CGI postavy, dokázali jim animátoři vdechnout emoce.
Když pak Orci bojují, je to opravdu masakr. Kosti praskají, krev teče proudem a kolem se válí utrhané končetiny… počkat, ne, vlastně tak by to mělo být, ale není. Film je mládeži přístupný, aby mohli přijít i ti kluci „co hrají wowko“ a zdraví se pozdravem „Za hordu!“, takže se bojové scény v tomto ohledu hodně drží při zdi. Scéna, kdy jedna postava druhé prorve brnění a vrazí ji obrovský ostrý pařát do útrob a vám je jasné, že to je maximální gore a z mrtvoly museli minimálně vyhřeznout střeva, končí pohledem na hrdinu, který umírá v brnění jemně potřísněném krví. Hodně takových scén je pak jen v náznaku nebo mimo kameru. Ne, že bych si na tom nějak ujížděl, ale na filmu je znát, že drží opratě násilí až příliš tvrdě, což u násilných Orků působí trochu toporně.¨
A co příběh? Vychází z herní série, ale vlastně není důležitý. Ve filmu narazíte na spoustu herních postav, jejichž jména si z herní série pamatuji jen velmi zběžně, ale žádné se nevěnuje extra pozornost a k žádné si hlavně nemáte čas vytvořit nějaký vztah. Po této stránce je to emočně velmi plochá podívaná a i slavné starwarsovské „byli ve špatný čas na špatném místě, přirozeně se z nich stali hrdinové“ tu je přitažené trochu za vlasy. To samé lze říci o místech, kde se děj odehrává. Ten vlastně jen plnými hrstmi nabírá klišé z jiných příběhů, počínaje u Mojžíše/Plaváčka, konče u libovolné story o zradě, černé magii, cti, válce a lásce. Kvůli příběhu na to opravdu nechoďte.
Takže kol a kolem, pěkná podívaná, super hudba, nezajímavý příběh, který jen rozdává karty pro to, aby mohla být co nevidět dvojka. V zásadě spokojenost, ale nijak velká.
