S mosteckými BURNING STEPS jsem se poprvé setkal před šesti lety, kdy hráli mezi paneláky vysokoškolských kolejí někde v Ústí nad Labem. V tom čase to byli trochu neotesaní metalcoreoví kluci, v tu dobu už ovšem zapálení do hardcore a punku. Koncert jsem vydržel od začátku do konce. Šli po melodiích a současně měli živě tah na branku, který byl nakažlivý. Od těch dob vydali několik releasů, ať už digitálních nebo CD, z nichž jsem si oblíbil splitko s EMPTY HALL OF FAME. Postupem času se měklo a nasávalo více a více punku a rock’n’rollu. Nyní předkládají svůj první vinyl. A jaké to je? Z mého pohledu nejlepší. Zvukově, aranžérsky a hlavně konečně na asfaltu.

BURNING STEPS našli přesně to místo, kde si podávají ruku rock’n’roll, melodický hardcore, punk rock a ždímou ho, dokud něco kape. Marně si lámu hlavu, která česká kapela v minulosti našla recept na to, jak tohle spojení žánrů dělat alespoň trochu smysluplně, bez odéru hnoje a kulturáků. Potěší to, že si kapela pohrála s detailem, ať už jde o kytarová sólíčka, sbory v pozadí a vlastně zpěv obecně, a bobek tady házím na to, že občas je intonace zaručeně nečistá, to do punku prostě patří. Potěší i další koření, jako je decentní použití dalších nástrojů, které dobarvují celek. Do toho všeho mostečáci nezapomínají na kořeny a i přes ty melodické vrstvené vyřvávačky dokáží i velmi příjemně vystrčit drápky ve formě vypalováku „Fuck The Pigs“ a posunout se blíž k pravověrnému hardcorepunku. A tahle skladba hodně pobaví i textově.

Nejde tu o nic nového ani objevného, jde tady o to, že mainstreamovější punk rock někdo uchopil tak, že alespoň trochu nakopává prdel, a že jsem si po poslechnutí „Way Out“ vyndal staré NOFX na asfaltu a zamáčkl slzu. Jediné, co mi na této fošně trochu chybí, jsou hitovky, které by se vyloženě zadřeliy pod kůži, na druhou stranu lepší tohle, než melodie hrající na první signální, které už po pátém poslechu nemůže ani cítit. V rámci žánru TOP z domácího rybníka.