HYBORIAN pocházející z amerického Kansasu jsou nejen fanoušci Roberta E. Howarda, ale i čím dál jasně zářící hvězdičkou na poli hoblířského, nebo chcete-li stoner metalu. Jejich debutové album z loňského roku vyhmátli lovci talentů z agilního vydavatelství Season of Mist a výsledek v podobě této reedice už několik týdnů obšťastňuje sluchy všech bažících po poctivém hrubozrném kytarovém zvuku a tomu odpovídajícím vokálním projevům.
Nahrávka pojmenovaná jednoduše „Hyborian: Vol 1“ sklízí různě po světě velmi dobré až skvělé recenze a já musím, soudě dle jejího zevrubného poslechu, po důvodech tohoto bezbřehého nadšení tak trochu pátrat. Tedy věc se má tak. Počin to rozhodně není špatný, ba co víc, řekl bych zcela jistě vysoce nadprůměrný. Leč na druhou stranu tato energií sršící sbírka nepřínáší nic zas tak extra nového.
Samozřejmě, že pokud bychom v tomto žánru měli jako hlavní kritérium řešit originalitu té či oné nahrávky, asi bychom se dost minuli s očekáváním jeho cílové skupiny. Proto tedy i já, ač nesdílím bezbřehé nadšení, připouštím, že tito američtí chasníci to tam rozhodně mají. Deska hezky pěkně pádí vpřed, jednotlivé riffy dávkuje bez zbytečných prodlev a šestice šťavnatých skladeb to tam bez zbytečných šklobrnutí pěkně naláduje.
Z hlediska rytmiky je taktéž vše v pořádku. Žádná ze skladeb se rozhodně nehodlá spokojit s monotónními tempy. Tyto se hezky střídají, přičemž i v tom nejumírněnějším případě můžeme hovořit o středně rychlém. Například v „Blood For Blood“ to zpočátku skupina nastaví do pomalejší poloh, aby se pak patřičně rozparádila v následné rubanici. Z těžkých kytarových riffů pak tu a tam zazní zkrášlující motiv, či velmi skromná sóla. Nahrávce to, dle prověřených mustrů, dodá patřičný říz a bezpečně ji to vyvede ze zóny stereotypu.
Chlapácké nápěvy mi v kombinaci s dupavou rytmikou velmi často upomenou starší období BARONESS, což, dle všeho, (snad) nebyl záměr. Jen to potvrzuje moji tezi o zbytečném zamýšlení se nad originalitou podobně koncipované muziky. Debutové album HYBORIAN tak z tohoto pohledu představuje velmi slušivý žánrový přírůstek a troufám si tvrdit, že příště už by to mohlo být opravdu se vší parádou. Proto zůstávám ve svém hodnocení střídmý.
