Jestliže hra "Metro 2033" a její druhý díl s podtitulem "Last Light" byly ucelené herní romány, stvořené pod taktovkou autora knihy Dmitrije Gluchovského, tak METRO EXODUS je spíš soubor navazujících povídek. I tak rozsahem oba předchůdce překonává s prstem v nose. Ačkoliv vklad spisovatele do posledního herního METRA byl asi nejmenší, nic to nezměnilo na tom, že si hra stále uchovává svoji románovost. Pokud jde o Gluchovského, tak hře situace, kdy už netřímá otěže příběhu, vlastně prospívá. Jsem si jist, že pokud by hra více odrážela knihu METRO 2035, byla by zcela jiná. Ale ne lepší.
Několik slov o zasazení hry pro ty, kteří nehráli minulé díly a nečetli knihy. První díl vychází z první knihy a vypráví příběh, zasazený do doby po atomové válce, po které je povrch Země neobyvatelný a plný mutantů. Skupinky přeživších žijí v moskevském metru, tvoří se tu jednotlivá společenství. Platí se tu náboji.
Příběh vypráví Arťom, který se do metra dostal jako batole, a teď je na prahu dospělosti. Točí se kolem tajemných bytostí, jež dokáží manipulovat s lidskou myslí, kterým se přezdívá Temní. Mnoho stanic metra má svoji vlastní vládu, jsou tu Komunisté, Nacisté, Sparťané, žijící na jediné základně na povrchu… Druhý díl rozvíjí vztahy mezi jednotlivými komunitami metra. Točí se kolem mláděte Temného, které Arťom zajme, znepřátelených skupin, jež bojují o nadvládu nad metrem. Příběh je složitější a komplexnější. A teď tu máme nový díl. Po celou dobu všech dílů má Arťom pocit, že tam venku něco je. Že nejsou jediní, kdo přežili. Již z trailerů víme, že děj se odehrává hlavně mimo metro.
Tento krok mohl hru katapultovat do skupiny AAA titulů nebo ji totálně zabít. Právě stísněnost chodeb a výtečně vykreslená atmosféra dělaly z METRA unikátní hru. Vyjít na světlo denní se dle mého beze zbytku podařilo. Postupně vystřídáte čtyři velké lokace a pár menších. I přesto se nedá říci, že jde o open world hru. METRO EXODUS se stále drží scénáře a vždy vás dotlačí přesně do míst, kde vás chce mít. Stále si uchovává jakousi koridorovost. Ale je to špatně? Není. Děj sice není tak dospělácký, jako u předchozího dílu, stále však tvoří jádro hry.
Temní mi tu chybí. Prožíváte příběh, podobně jako byste četli knihu. Díky tomu si můžete všimnout velkého smyslu pro detail. Baví vás každá jedna lokace. Na každém rohu můžeme objevit zápisky, deníky nebo audiozáznamy, které vše skvěle dobarvují a samy o sobě velmi silně dobarvují i to, co vidíte ve hře.
Dá se říci, že METRO EXODUS je hra, kterou se vyplatí zkoumat. Čím více objevujete a procházíte, tím více vás odměňuje. Nejde jen o získaný loot, ale hlavně o to, že vám nabízí detailnější přehled o tom, co se ve které lokaci děje. To vám i pomáhá se v ní chovat tak, aby vám to nešpinilo karmu. Stejně jako dříve je tu totiž určitý karmický systém, který zohledňuje vaše chování a dle toho uzpůsobí konec děje. Musím ale konstatovat, že tentokrát je to mnohem snazší, než u minulých dílů.
V ději vás posouvají dialogy, které jsou místy přece jen trochu zbytečně moc dlouhé, s nesnesitelnými pomlkami, a celkem chápu, že někoho tento aspekt bude hodně iritovat. Ale METRO EXODUS není v první řadě střílečka. Je to příběh o přežití. Stejně jako doporučuji detailnější průchod, tak se vyplatí vyšší obtížnost, která vás nutí ke stealth módu hraní a větší péči o vaše věci, jako je výroba lékárniček nebo čištění zbraní. Mnohem více si hru užijete.
Parádní je pak zbraňový systém, kde si základní zbraně můžete vylepšovat a tím poměrně hodně měnit jejich vlastnosti. Od hlavně přes pažbu, až po různé typy zaměřovačů. Navíc, každá lokace má "svoje" zbraně a následně i "svoje" náboje. Mimochodem, náboje už nejsou platidlo a ve své podstatě byl systém prodejů a kupování zboží kompletně zrušen. Nechybí to. Díky systému zbraní si můžete trochu naběhnout, když do konkrétního prostředí vezmete takové, do kterých pak nikde nenacházíte náboje.
Naprosto zásadní je i grafika. Na rozbředlých březích řeky Volhy si užijete mrazivá rána i lijáky. Další lokace vypadá trochu jako z Šíleného Maxe. Pohybujete se u vysychajícího moře, zažijete tu dny, kdy sluníčko vysává každou kapku, i písečné bouře. Třetí velkou lokací je Tajga, panenská příroda poblíž hor. Poslední nebudu prozrazovat. Jen dodám, že je nejlepší a vzdává svůj hold předchozím dílům. Počasí a střídání dne i noci můžete rovněž strategicky využívat, protože v noci lidé spí a hůř vás vidí, ale ve dne je zase menší aktivita některých mutantů.
I přes parádní vizuální stránku věci a atmosféru otevřených lokací má METRO EXODUS své nejsilnější momenty v podzemí. Ještě teď se mi ježí chlupy na rukou, když si vzpomenu na hledání plánů v temném bunkru, který zamořili pavoučí mutanti, já se ztratil a docházely mi filtry do plynové masky. Stejně tak vzpomínám na koridory, které začal obrůstat podivný sliz, jenž plodil pijavice všech velikostí. Zde si fakt připadáte jako na misi z druhého dílu Vetřelce. Celkem nenápadně, ale ve své podstatě velmi efektivně atmosféře přispívá hudba.
Abych jen nechválil, zmiňme pár mušek. Hra končí trochu náhle. Stále se mi zdá, už od počátku METRO série má studio 4A problém s animací postav, které jsou na dnešní poměry přece jen trochu prkenné. Pouštní lokace a Tajga by zasloužily ještě trochu práce na scénáři. Dalo se toho tady vymyslet mnohem více. Někdy trochu zamrzí inteligence nepřátel, hlavně těch lidských, i třeba to, že Arťom je stále němý. Z technického hlediska se mi několikrát stalo, že se hra kousla a nereagovala a musel jsem několikrát restartovat celý počítač, ale to se snad brzo vyladí.
METRO EXODUS udělalo velký krok, který jim vyšel. Vypráví příběh z budoucnosti, jenž stále drží v patrnosti určitou knižnost. Hra si vás dokáže hezky povodit, ale to mi nepřijde jako nevýhoda. Naopak. Dokáže vás držet tam, kde vás chce bez toho, aby vás to nějak štvalo.
Ve vedlejší linii, která je z mého pohledu možná významnější, než základní příběh, nejde o osudy Arťoma a jeho party. Celou hrou neustále zjišťujete informace o lidských společenstvích, na které narazíte při své cestě. Ty se v každé části rozvinuly trochu odlišným směrem, ale nikdy to vlastně není dobře. Je tu rozpoznatelný cit pro Gluchovského politickou linku, kterou hra dál rozvíjí.
Grafika a atmosféra je parádní. Rozhodně v tomto souboji drtí poslední Single player Fallout a já pevně doufám, že 4A Games potenciál této hry ještě vytěží nějakými DLC, protože tu je načrtnutý nějaký svět a lokace, do kterých by byl hřích nezasadit další příběh.
