A hle! Další ze zástupu dávno pohřbených a zapomenutých se má až nečekaně dobře k životu! Po čtyřech letech hibernace tentokrát povstali z hrobu k mé nemalé radosti švédští zasloužilí melodici TAETRE. Jedná se o zmrtvýchvstání velice překvapivé, protože skupina odpočívala velice klidně a ani tím nejmenším náznakem nedávala vědět o své existenci. Jednoho dne se však v lůně zatuchlé hrobky přece jen něco pohnulo...
Výsledkem nečekaného vzkříšení je nový talíř „Divine Misanthropic Madness“, který dorazil na pulty vyvolených obchodů na sklonku minulého roku díky dánským Mighty Music. Stříbrný kotouček přináší porci hudby obsahující celou řadu prvků pro kapelu ne právě typických (čtyřletá pauza se musela logicky někde projevit). TAETRE byli v devadesátých letech nepříliš známou (o to však kvalitnější) kapelou, která se oddávala zběsilému roubování všech možných stylů na deathmetalový podklad. Thrash/blackem počínaje a experimenty s gothenburským zvukem konče. Dnes je ale doba jiná a ve Švédsku začíná až nebezpečně růst vliv thrashmetalového klanu, jenž neustále nabývá na síle a přetváří spoustu skupin k obrazu svému. Neo-thrashmetalové metamorfóze se nevyhnuli ani TAETRE, jedním dechem ale musíme dodat, že jejich kořeny, které vždy dlely hluboko v deathmetalových rašeliništích jsou zcela zachovány.
Poměrně jasnou představu o náplni disku získáme už při pohledu na display CD přehrávače, který ukazuje celkem 12 tracků o celkové délce ani ne 35 minutek. Pokud by vás zmíněná čísla ještě nevyvedla z ležérního klidu, můžete se spolehnout, že o veškerou rozvahu přijdete hned po nástupu první skladby. Všedrtící thrash/death vás nemilosrdně zvedne z pohodlného křesílka a surově vás uvrhne do ostnatého jícnu vysokorychlostního masomlýnku, v jehož útrobách si zaručeně prožijete ten pravý očistec. Hlavní zásluhu na vašem utrpení budou mít oba šestistrunní kouzelníci – sám vedoucí smečky Jonas Lindblood a také tajemná postava skrývající se pod ohyzdným pseudonymem Maggot rozpoutávají na „Divine Misanthropic Madness“ opravdové peklo. Hutné valivé old school smrtící riffy (patrný vliv UNLEASHED) v kombinaci s řezavými, jako žiletka ostrými thrashujícími party (inspirace EXODUS nebo DARK ANGEL) nedávají nepřipravenému posluchači vůbec šanci nabrat dech. Korunu instrumentální zručnosti nasazuje pověstný švédský cit pro melodiku, který přece jen trochu obrušuje jinak ostré hrany kytarového dřevorubectví a přidává albu na barevnosti.
Album vznikalo v prostorách studia Los Angered, jehož vlastníkem je samotný Andy LaRocque z KING DIAMOND (Andy se kromě produkce podílel i na některých sólech). Nazvučení všech nástrojů provedla posádka studia velice přesvědčivě, přesně podle svého letitého standardu. O to více zamrzí poněkud utopený vokál frontmana Jonase Lindblooda, místy zanikající v divokých poryvech bitevní vřavy kytarových soubojů. Nechce se mi věřit, že se čtyřletá pauza tak podepsala na onom zvráceném hrdlu, které tak výrazně ozdobilo předchozí skvosty „The Art“ a „Out Of Emotional Disorder“. Jiným negativem je poměrně konzervativní přístup k thrash/deathu jako takovému, což bohužel nedovoluje skupině výrazněji zabrousit do jiných stylových království tak výrazně, jako tomu bylo v minulosti. Na druhou stranu je ale projev kapely daleko sevřenější, přesvědčivější a o poznání drtivější...
