Aktuální ročník udělal větší krok kupředu, než většina jemu předcházejících. Soupiska kapel, bez opravdu velkého jména typu MOTÖRHEAD nebo SLAYER, se velmi vyváženě soustředí na středně velké kapely a skvěle mixuje poměr legend, nových kapel i žánrových osvěžení. Právě ve vybalancování soupisky vidím i důvod, proč byl tento rok Brutal Assault již dopředu vyprodán.
Při vstupu do areálu člověk neustále narážel na zajímavosti a nešlo jen o kosmetické úpravy. Je tu hned několik nových výstav a citelně se rozrostly přednášky a diskuze. V Bastionu X nalézám pár velmi zajímavých panelů, umožňujících vhled do metalové scény v zemích jako je Saudská Arábie nebo do unikátního dokumentu "Syrian Metal is War". Na místě, kde minulý rok byla pouťová atrakce s bouracími autíčky, tento rok vyrostl "Junk Town" - postapokalyptické městečko jako vystřižené z Falloutu nebo Šíleného Maxe a krom prostoru pro selfíčka tu jsou například i workshopy. Stále jsem objevoval nové a nové atrakce, které rozhodně nebyly jen designovou změnou areálu. Máme tu "Fearhouse", člověk se mohl zchladit v temných chodbách, zasvěcených Tibetu, prohlédnout si polní nemocnici anebo si sám vyrazit plíšek s logem Brutal Assaultu na památku. A jsou tu i praktické změny v hlavním hledišti - tribuny nad pivními stánky před scénami.
Jestliže minulý rok byly zařazeny debaty o zinech, tak letos se přednáškový a debatní program pod taktovkou Petra Frinty rozrostl do mnohem větších rozměrů a bylo jedno, jestli šlo o téma Sea Shepherd, povídání o metalu v Íránu, Vegan Fightery nebo velkoparádní debatu s Barneym z NAPALM DEATH. Za to velký palec nahoru a snad jediná výtka: minulý rok probíhaly debaty na KAL stage v trochu kultivovanějším prostředí.
Nabídka jídla se příliš nezměnila. Experimentálně jsem si po mnoha létech ověřil, že cokoliv smaženého je na podobné akci špatně, ale nesmažených dobrot bylo opravdu požehnaně. Ještě teď vzpomínám na kokosové koule z Govindy. Na nabídce jídel už asi nejde moc co vylepšovat.
Měl jsem pocit, že se trochu srovnal i zvuk na zadní scéně a pokud byly slyšet nějaké neduhy z počátku setů, tak se rychle vyžehlily. Člověk si hned zpočátku mohl všimnout, že ve fotokoridoru je mnoho nových tváří, u nichž se mi zdálo, že na crowdsurfing nejsou úplně připraveni a někteří jsou na festivalu typu Brutal Assault poprvé. Poslední roky jsem tým u scén mohl chválit za profesionální práci, teď jsem měl pocit, že v krizových momentech někteří nezvládali tlak, případně se příliš zaměřovali na to, kdo chytne jak moc sličnou slečnu.
Respekt festivalu za rychlý zásah u distribuce materiálů fašistické lůzy a příště by bylo fajn, aby měl festival takovou pověst, která nepřitáhne figury s vytetovaným Rudolfem Hessem přes celý záda.
Ačkoliv byl festival dopředu vyprodán, nebyl problém s frontami. Několikrát jsem zažil tlačenici v chodbách, směřujících na Octagon, v dešti byl problém s lidmi, kteří se v úzkých chodbách schovali, ale tomu asi nejde předcházet. Brutal Assault má nyní nakročeno k tomu stát se tím festivalem, který bude vždy vyprodaný. Poměr cizinců je stále vyšší. Letos jsem potkával ve větší míře lidi z Asie nebo blízkého východu. Je za tím vidět opravdu velký objem práce a já festivalu přeji, aby neusnul na vavřínech a už teď se těším na to, co bude nového příští rok.
