Bratrské duo Matte a Erik Anderssonovi umějí i zahnívající smrtku ověsit kvítím. Pravda, kvítím hřbitovním, ale že tyhle funebrální výhonky voní stejně omamně, jako kvítí luční, to mohlo ucho posoudit již na předcházející řadovce Resurrection. A že death metalu může nějaká ta přízdoba skutečně slušet, nám ještě názorněji demonstruje nové album Way Beyond...
Již v pocátečním kousku Final Journey je zakleta kvintesence Godgory - spojení ostří göteborgské deathové školy s širokou paletou samplů, efektů, zvuků a vlivů “odjinud”. Pěkné kytarové struhadélko se zadírá do bubínku ostrými nástupy a záseky, zatímco se mezi jeho výpady rozlévá široširá hladina kláves. Strojové tempo rytmické sekce, existenciální nádech a v neposlední řadě chraplavé inkantace recitátora Fredrika Olssona mi přinášejí na jazyk Tätgrenův fenomenální projekt Pain, zejména pak jeho první desku. Jenže Godgory přidávají vždy něco navíc - v prvním kousku je to úžasná mezihra, rozsekávaná stroze pravidelným TÝT, TÝT a zvuky resuscitačních přístrojů, aby po zamlženém vzdechu “I hope you will forgive me...” přišlo výmluvné TÝÝÝ a finální cesta do neznáma. Nelze opomenout ani stylový growling Matta Anderssona, který leckteré depresivní bahno ještě zahustí.
Doménou Godgory nejsou ale jen ostré kytarové šlehy a přetékající pohár kláves - umí svojí hudbu obrátit do překrásné sólové fresky a ukázek instrumentální excelence (nádherná instrumentálka Sea Of Dreams se skvostnou akustickou drobnokresbou). Dojde i na našlápnutější kousky - Payback úzkým sepětím kláves a kytar znovu připomene Pain, “nejdeathověji” vyznívá závěrečný kus Holy War a takovou Farewell se Anderssonovi hrdě hlásí ke krajanům In Flames. Rozparáděné laufy a charakteristické riffové nosníky ovšem nepůsobí dojmem bohapusté čórky, nýbrž jako jiskra v muničním skladišti. K zapalování lítek dochází i v majstrštyku Farewell, jež mi mazlivým kytarovým vstupem a střídáním zádumčivého přednesu a Matteho řevu ponejvíce připomněl Plamenný Jester Script Transfigured z alba Whoracle (nechybí tam ani akustická žilka).
Narozdíl od svých hudebních souputníků (no, dejme tomu) In Flames se však Godgory nevyžírají a neopakují. Zatímco na minulém albu byl silný vliv melodického deathu ještě hodně patrný, aktuální řadovka přichází do pranice s mnohem větší porcí inovace. Přes všechny okrasy a šminky však hudební náboj Way Beyond neztrácí - ba naopak...
