RUNNING WILD, KRYPTOR - Praha, Štvanice – Centrální kurt - 4. června 1991

RUNNING WILD, KRYPTOR - Praha, Štvanice – Centrální kurt - 4. června 1991

RUNNING WILD, KRYPTOR - Praha, Štvanice – Centrální kurt - 4. června 1991

RUNNING WILD, KRYPTOR - Praha, Štvanice – Centrální kurt - 4. června 1991

STUDIO: RUNNING WILD, těsně na hraně svého uměleckého zenitu, přijeli podruhé do České republiky v červnu 1991 (jejich první vystoupení v roce 1989 na Strahově v rámci posledního ročníku festivalu Rockfest budou pamatovat skutečně jen hodně protřelí pamětníci). Hamburští korzáři na podporu alba „Blazon Stone“ měli v rámci naší republiky vystřihnout hnedle trojici vystoupení, když to pražské bylo poslední (den před tím Ostrava, dva dny před Frýdek-Místek). V té době bylo běžné potkávat odžískované metalisty na ulicích a hlad po téhle muzice byl obrovský. Na druhou stranu podobné akce probíhaly dosti živelně, samospádem, o dnešní organizaci si mohli jak návštěvníci, tak pořádatelé nechat jen zdát. Slovo má tedy opět náš regionální zpravodaj, tehdy opravdu mladičký, v dobové reportáži…

Když jsme ten den s kámoši mířili na centrální kurt na Štvanici, potkávali jsme houfy metalistů, kteří přijeli na RUNNING WILD i z velké dálky (bavili jsme se s klukama z Ústí nad Labem nebo z Plzně). Na tomto přílivu samozřejmě vydělávala spousta obchodníků, všude kolem byly stánky s tričky, deskami, kazetami a CD disky. Byl to prostě svátek pro všechny, co mají RUNNING WILD rádi.

Něco kolem osmé hodiny se otevřel vchod a nastala tlačenice. Každý tam chtěl být první a zabrat co nejlepší místo. Uvnitř probíhal velký boj o místa v kotli pod pódiem. Na RUNNING WILD se přišly podívat i některé hvězdy našeho metalu – kousek od nás seděl Vlasta Henych (TÖRR) a přítomen byl třeba i Štěpán Smetáček (ARAKAIN, ŘETĚZ).

U jednoho konce kurtu bylo postaveno pódium, ze kterého vybíhala příď lodi se svítící hlavou, na které byly postaveny bicí. Na vlajce lodi vlál znak RUNNING WILD – Adrian. Kolem byly nakresleny další lodě, jak loď RUNNING WILD hákují.

KRYPTOR

V osm hodin se začal hledat bubeník předkapely (hrál KRYPTOR, který na poslední chvíli vystřídal ASSESSOR) a nějaký člověk zahájil koncert velice trapným proslovem. Pak zahrál asi hodinu a půl KRYPTOR, ale jeho výkon nadchl asi málokoho. Osobně proti KRYPTORu nic nemám, docela se mi líbilo jejich první demo, ale to vystoupení bylo hrozný. Když si člověk uvědomí, že jsou to profíci jako RUNNING WILD a srovná jejich hráčské umění, tak je to velká ostuda. Myslím, že jako předkapela měl hrát někdo jiný.

STUDIO: Jak vidno, měli tehdejší fanoušci hodně zkreslené představy o profesionalitě tehdejších českých metalových hudebníků. Zájemce o KRYPTOR lze odkázat na podrobnou historii kolegy Louise, tady se spokojíme pouze s obecným konstatováním, že přes divoké „sadisticthrasové“ začátky, právě z doby předskakování německým bukanýrům, a následné koketování s death metalem, se duo kytaristů Hereš/Buneš (jemuž se předskakováním RUNNING WILD splnil mladický sen) definitivně začíná věnovat ALKEHOLu a legenda KRYPTOR postupně uhnívá, přestože v různých resuscitačních sestavách přežívá snad dodnes.

RUNNING WILD

Pak byla hodinová pauza – což bylo od pořadatelů taky pěkně nezvládnutý, protože nebylo ani co pít – při níž se ladily nástroje a odklízely věci po KRYPTORu. Mysleli jsme si, že teď bude hrát RAVEN, protože to bylo psáno v programu, ale ten vůbec nevystoupil.

Naopak se ozvaly playbackové kytary titulní písně „Blazon Stone“, zhasly světla, rozžaly se oči hlavy na přídi lodi, nahoře se rozsvítilo další světlo a za bubny nastoupil Mr. AC. Z publika se ozval nadšený řev. Potom už ze zákulisí přiběhli všichni ostatní: Jens Becker, Axel Morgan (který vystřídal Majka Mottiho), a samozřejmě velký diktátor Rock´n´Rolf Kasparek. Řev ještě zesílil a playback byl přerušen živým hraním.

RUNNING WILD podali skvělý výkon. Hráli se samozřejmě především písně z alba „Blazon Stone“ (již jmenovaná titulní, dále „Slavery“, „White Masque“ „Billy The Kid“, „Little Big Horn, „Lonewolf“). Z dalších alb to byly skladby: „Port Royal“, „Conquistadores“, „Riding The Storm“, „Bad To The Bone“, „Raise Your Fist“ aj. Samozřejmá byla i spousta přídavků, mj. přidávali i „Under Jolly Roger“, Victim Of States Power“, „Branded And Exiled“ a „Heads Of Tails“, na kterou mistrovsky navázali „Chains And Leather“. Silné byly i dvě instrumentálky – Mr. AC měl z playbacku puštěnou hymnu RUNNING WILD a do ní profesorsky bubnoval, Jens Becker zase odehrál na basu instrumentálku z aktuální desky za podpory bicích v jejím konci.

RUNNING WILD

Nálada koncertu (a to nejen v kotli) byla vynikající. Byl krásný pohled za sebe na stěny stadionu (které ze tří stran obklopovaly pódium) naplněné černou masou lidí. Jak prohlásil po koncertu sám Rolf Kasparek, byl to jeden ze tří nejlepších koncertů na turné. Po rozloučení, když RUNNING WILD naházeli lidem, co jen mohli (paličky, ručníky, flašky s pitím), publikum ještě dlouho skandovalo jméno kapely…

Byl to zkrátka jedinečný koncert a nás může jen těšit slib Rock´n´Rolfa, že RUNNING WILD v Praze nehráli naposledy.

RUNNING WILD

STUDIO: Jak to bylo se slibem Rolfa Kasparka víme všichni. Skupina v České republice vystoupila až po dlouhých 26 letech v roce 2017 na festivalu Masters Of Rock ve Vizovicích. Po reunionu, stále se plácající v bezedném tvůrčím komatu, vydává sice čas od času i nové nahrávky, ovšem ruku na srdce, kdo by z nich chtěl cokoliv slyšet na koncertě. Podobné kapely však své živé sety tvoří téměř výhradně z osvědčených pecek, takže pamětníky jistě osloví i na letošním Metalfestu (pokud tedy v nějakém termínu za jejich účasti proběhne). Víc už se asi od hamburského kapitána čekat nedá…

 5

Darkmoor

Další informace

Jiné pohledy

Po přečtení tohoto báječného historického reportu jsem byl docela překvapen, kolik si toho už vlastně nepamatuji, přestože původně jsem si na něj brousil zuby sám. Holt paměť je mrcha nevděčná. Historicky druhého vystoupení legendární německé čtyřky na našem území jsem se zúčastnil coby ani ne šestnáctileté ucho, jež na koncert a zpět z něj spolu s dalším kamarády vzal obětavý tatínek zánovním Favoritem. Zážitek to byl vskutku nezapomenutelný - do té doby jsem totiž žádnou slavnou zahraniční kapelu živě neshlédl. A byl samozřejmě o to umocněnější, že RUNNING WILD už tenkrát vstoupili do pomyslného centrálního kurtu mého hudebního srdce (a přes výhrady k pozdější a současné tvorbě v něm zůstali až do dnešních dnů).

A co teprve, když jsem z jakéhosi mostku (na Štvanici jsem byl poprvé a naposledy, tudíž se prostorově jinak neorientuji) při čekání na koncert shlédl je fyzicky kráčet do zákulisí, už natupírované a s novými posilami Axelem Morganem a Mr. ACem, potahujícím z nezbytné cigarety. To by se ve mě krve nedořezal. Jinak potvrzuji přítomnot Štěpána Smetáčka, od nějž jsem na jakýsi útržek ulovil podpis a podrobil ho krátkému, leč intenzivnímu výslechu na téma jeho návratu po vojně do ŘETĚZu, a potvrzuji také bohatý setlist hlavních hvězd, pilně se věnující aktuální žhavé novince "Blazon Stone", z nějž mi utkvěl zejména rozjezd celého koncertu (asi proto dostanu pokaždé, když od té doby slyším úvod zmíněné titulní skladby, neomylně kopřivku), a pak také krásné koncertní provedení vzpomínané někdejší hymny RUNNING WILD "Prisoners Of Our Time". A mluví-li kolega Darkmoor, resp. pardon, jeho tehdejší alter ego, o jedinečném koncertním zážitku, nemohu než podepsat v celém rozsahu.

... [20. dubna 2020]