V posledním roce mám do knihovny jen tři přírůstky od slovenských autorů, ale hned dva z nich jsou spojeny se jménem Rudi Rus. První přírůstek jsem dostal k loňským Vánocům a nese jméno "Přes ploty". Autorem je slovenský politik, disident a sociolog Fedor Gál. "Ruzkou Klaziku" jsem od Rudiho Ruse dostal letos v létě, když jsem přijel obdivovat krásy Bratislavy a byl jsem už poněkolikáté protažen budovou Slovenského rozhlasu, která mě nepřestává fascinovat. V té době jsem netušil, že do pár měsíců mi Rudi nadělí i knihu, na které se sám autorsky podílel.
"Metalosaurus" není vlastně nic jiného než knižní rozhovor dvou lidí, kteří se dobře znají. Tím, kdo se ptá, je Pišta Vandal a.k.a. Štefan Chrappa, kterého většina zdejšího osazenstva zná jako kytaristu a zpěváka kapely ČAD. Krom toho je to ale také spisovatel, básník, vysokoškolský pedagog a, stejně jako tázaný Rudi Rus, také moderátor slovenského rozhlasu se zdaleka nejvýraznější výzdobou kolem futer dveří své kanceláře.
Musím se přiznat, že knižní rozhovor jsem delší dobu nečetl a vlastně jsem nikdy nečetl knihu, kde znám jak zpovídajícího, tak zpovídaného. Doplnit musím, že s Rudim se známe už drahně let a na mnoha věcech se neshodneme. Od názoru na hudbu, kdy se mnohdy stane, že na stejné album máme zcela protichůdné názory, až po pohled na počítačové hry. Nikdy nám to ale nevadilo a nezabránilo tomu, abychom si sedli u kafe nebo piva a dlouhé hodiny si povídali.
Díky tomu jsem často zalitoval, že to je „jen knížka“, protože se mi chtělo s Rudim polemizovat. "Metalosaurus" je v tomto vtahující a často nemáte pocit, že čtete, ale že opravdu přihlížíte rozhovoru dvou lidí. Kniha kolem vás vykouzlí stůl, u kterého sedíte s Pištou a Rudim. Vy jste najednou účastni, jen když se chcete sami na něco zeptat, tak to prostě nejde. Musím přiznat, že takový pocit byl pro mě zcela nový a s žádnou jinou knihou jsem nic podobného neprožil.
Krom hlavního proudu otázek je "MetalosauRUS" (všimli jste si, že název obsahuje i Rudiho příjmení?) rozdělen na roky, které po jednotlivých kapitolách shrnují Rudiho pohled na světové dění v metalové scéně.
Tématicky jde ze všeho nejvíce o zpověď metalového fanouška, který jezdí na festivaly a s nábožnou radostí sleduje svoje zbožňované kapely. Patnáct let, které jsou v knize reflektovány, je ale samozřejmě symbolických a odrážejí počet roků, které nedávno oslavila jediná metalová show na slovenských veřejnoprávních vlnách. V tomto ohledu je možné zaznamenat první přesahy knihy do mediálního prostoru na Slovensku, ke kterému se oba debatující po čase vrací. Tam už je jen krok k společenským otázkám, což je další téma, které tu resonuje opakovaně.
Postupně se dozvídáme, jak vlastně pořad vznikl a vyvíjel se do dnešní podoby, kdy jeho součástí bývají i živé koncerty kapel. Vzhledem k tomu, že oba spoluautoři se dobře znají, nejde se vyhnout ani osobním otázkám. Uděláme si výlet do Rudiho dětství v Nitře a to včetně nečekaných přiznání někdejšího šestnáctiletého výrostka s pupínky na tváři. A na řadu přijdou i další nečekané přesahy, jako je Rudiho práce v HR, kdy dělal pohovory/rozhovory s potenciálními zaměstnanci.
Smekám klobouk nad tím, jak skvěle Pišta manévruje v otázkách. Jako Ariadnina nit se celou knihou táhne téma metalu a Headbanger_FM, ale tématické úskoky vás drží v neustálé pozornosti. A tak se stane, že mezi popisem metalových festivalů a nevyčerpatelným tématem hostů v rozhlase si odskočíte do politiky, literatury nebo k tenisu. Je to logické, není možné udělat tak obsáhlou knihu o Rudim a vynechat tenis nebo knihy. Je ale obdivuhodné, jak přirozeně tato témata Pišta vetkal do tapisérie knihy. I díky tomu je "Metalosaurus" čtivější a více jak 250 stránek slupnete jako malinu.
Pozastavení si žádá ještě jedna část knihy, a to jsou fotografie. Rudiho legie elitních koncertních fotografů tu zanechala kus špičkové práce. Když si prohlížím cit pro kompozici Veroniky Klimonové, umění vsadit do černobílého obrázku emoce tak, jak to dělá Jana Holičková nebo práci Martina Mayera, který dokáže zachytit kouzlo okamžiku jako málokterý jiný fotograf, napadá mě, že výstava fotek z Headbanger_FM by byla jistě zajímavou doprovodnou akcí k vydání knihy.
Dnes je doba velmi dlouhých podcastů, které konečně nemusí být omezeny časem v rozhlase nebo televizi. Za poslední týden jsem poslouchal několik rozhovorů, které měly v průměru více jak čtyřhodinovou stopáž. Všechny pořady tohoto typu u nás teď zažívají opravdu silný boom a vzniká velmi zdravá konkurence. Vydat se v těchto dobách k tak konzervativnímu formátu, jako je kniha, je svým způsobem odvážný krok, byť chápu, že je oběma protagonistům velmi blízký. Co je psáno, je dáno. Kniha má vůni, šustí jí stránky a mohou v ní být skvělé fotografie. Náklad tvořený 333 kopiemi je úhledně číslován na záložce. A už teď jsem si jist, že knihu čeká dotisk, který dovrší číslo šelmy.
