Anders Thomas Jensen si tímto filmem smáznul velkou šmouhu, kterou si u mě vysloužil podílením se na scénáři ke Kingově "Temné věži". Sám Jensen je trochu zvláštní zjevení na filmové scéně. Většinou píše scénáře a je schopen napsat vlastně cokoliv. Od akční komedie "V Číně jedí psy" nebo zmíněné "Temné věže". Už se ale také několikrát stalo, že se posadil i do režisérské sesle. V takovém případě zůstává na filmu i v roli scénáristy a výsledný produkt má celkově vyšší jakost. Dá se říci, že v jeho nepříliš širokém režijním portfoliu není slabý kus, což o jeho scénáristické práci říci nelze. U filmů, které si Jensen sám napíše a následně i zrežíruje, je zřetelný určitý styl. Nejvíce mu sedí filmy, které kombinují trochu zvláštní cynický humor založený hlavně na trochu bizarních postavách a vážné až dramatické události. To je ostatně i případ "Rytířů spravedlnosti". I tady příběhem pohybují zvláštní figurky.
Film bere fatální událost, kterou je nehoda vlaku, při které zemřou lidé, a rozehrává kolem ní myšlenkovou akrobacii, točící se kolem témat jako náhoda, osud, záměr a úmysl. Přeskakuje přitom mezi tím, kdy se film bere vážně, a vzápětí se sám sobě vysmívá a zpochybňuje se. Právě to je mix, který mně přišel velmi občerstvující v tom, že Jensen dokáže překvapit a spájet dva velmi rozdílené žánry, aniž bych měl pocit, že se děje něco násilného nebo nemístného. Přitom ani jeden žánr netrpí přítomností toho druhého. Vedle brutální a velmi realistické přestřelky stojí humor postavený na bizarních charakterových obrysech jednotlivých postaviček a vůbec ničemu to tu nevadí.
Děj začíná u vlakového neštěstí, při kterém zemře manželka profesionálního vojáka Marcuse, kterého hraje Mads Mikkelsen. Ten se z mise na blízkém východě vrací domů, kde na něj čeká dospívající dcera, jež byla v tom samém vlaku jako její tragicky zesnulá matka. Jednoho dne u jejich dveří zaklepe Otto - statistický génius a podivnín v jednom balení - který ve vlaku také jel. Snaží se Marcusovi vysvětlit, že smrt jeho ženy nebyla náhoda. Rozjíždí se vyšetřování, do kterého Otto zapojuje ještě své dva kamarády. Hackera Emmenthalerema a dalšího matematického vědce Lennharta. Tato parta je naprosto ukázkovým případem pro život nepoužitelných geeků. Mají problém v komunikaci s jinými lidmi, ačkoliv je jim mezi čtyřiceti a padesáti, žijí sami bez rodin a přítelkyní ve svém vlastním světě. Jsou vlastně v naprostém kontrastu s Marcusem, který navíc nemá problém s velmi rázným, přímočarým a silovým řešením jakékoliv situace. Krom podivných nerdů a armádního otce tu je i jeho dospívající dcera, jejíž svět se po smrti matky výrazně otřásl, a tak hledá nějakou životní rovnováhu.
Sofistikovanou zábavnost filmu dodává právě vykreslení nesourodých charakterů, již k sobě nacházejí cestu a vlastně i oddanost rozdílným žánrům, které v sobě "Rytíři spravedlnosti" integrují. Krom scénáristických a režisérských kvalit tu jsou i ty herecké. Jensen tu už popáté spolupracuje s Madsem Mikkelsenem a Nikolajem Lie Kaasem. Přiznám se, že oba herce znám z jiných filmů a i tak jsem měl velký problém je poznat. Mikkelsena obzvláště. A to jsem ho viděl v posledním měsíci hned ve dvou dalších filmech ("Chlast", "Chaos Walking"). A když jsme u těch herců, velmi netradiční vedlejší roli zneužívaného mladíka si tu střihnul i Gustav Lindh, jenž zazářil ve švédsko-dánském dramatu "Srdcová královna".
Anders Thomas Jensen natočil svěží film, který patří k tomu nejlepšímu za první měsíce roku 2021, a může se směle porovnat s jeho zatím nejsilnějším kouskem "Adamova jablka". Ať už tu zpracovává témata pomsty, rodičovství nebo hledání životního balancu, vždy na to nahlíží ze zajímavých úhlů a dopřává divákovi moment překvapení. Kvalitní herecké výkony, kamera i hudba „included“.
