Prakticky stejnou záhadou, jakou byl skutečně raketový ústup ze slávy a v důsledku toho rozpad TWISTED SISTER v roce 1987 nedlouho po vydání pátého alba „Love Is For Suckers“ , se stal rovněž fakt, že se následně nijak výrazněji neprosadil už nikdo z kapely, a to především talentovaný a k úspěchu prakticky předurčený frontman Dee Snider. Ten v podstatě pouze rozmělnil svůj potenciál do různých sólových projektů, z nichž nejznámější byli zřejmě DESPERADO a WIDOWMAKER, a po nichž toho skutečně mnoho nezůstalo, podobně jako po dosavadních zpěvákových pěti sólových albech.
Co se dalších osudů rozpuštěné (a vypuštěné) kapely týče, byly už jen stínem její nejhvězdnější epizody v osmdesátých létech. V roce 1992 vydali Atlantic Records výběr „Big Hits And Nasty Cuts“, na němž se krom těch nejlepších skladeb objevilo i pár živých záznamů z období debutu „Under The Blade“, a v roce 1998 se TWISTED SISTER dokonce dali znovu dohromady v nejslavnější sestavě, aby nahráli skladbu pro Sniderův film „Strangeland“. Od té doby se pak už sice nikdy oficiálně nerozešli, nicméně jejich setrvání na scéně nemělo příliš jasných kontur. Kapela v podstatě jen jaksi existovala bez nějakých bližších známek existence a objevovala se a hrála tu častěji a tu méně často na různých koncertech a festivalech, za jiné můžeme zmínit třeba jejich vystoupení v roce 2003 na slavném německém Wackenu, odkud pochází i živé DVD „Live At Wacken“, jež oficiálně vyšlo o dva roky později.
V roce 2006 to nicméně hoši proložili posledním studiovým albem, jímž se však stala „jen“ kolekce vánoční koled v heavymetalovém provedení pod názvem „A Twisted Christmas“, sledující podle všeho zejména komerční úspěch (který se podle předpokladu dostavil). Na podobné počiny lze v historii heavy metalu narazit poměrně často (našinci jistě netřeba připomínat album TUBLATANKY „Poďme bratia do Betlehema“ z roku 1993) a od nich se tahle nahrávka TWISTED SISTER lišila logicky pouze v osobitosti interpreta a žádnou jinou zásadní přidanou hodnotu nepřinášela. I když je tedy fakt, že svojské podání klasiky „Oh Come All Ye Faithfull“, jíž kapela naprosto nepokrytě našroubovala na svojí největší hitovku „We´re Not Gonna Take It“ a podobně tomu přizpůsobila i scénář videoklipu k téhle skladbě, za pozornost určitě stojí.
Tohle intermezzo se však ukázalo být pohříchu jediným, jež narušilo před chvílí naznačený způsob (ne)existence kapely, který pochopitelně dále lemovala také přehršel nejrůznějších kompilací, videozáznamů a živých nahrávek. V popsaném duchu to všechno pokračovalo až do roku 2015, v jehož úvodu náhle ve spánku zemřel na infarkt ve věku pouhých 56 let bubeník A. J. Pero. To samozřejmě situaci a náladu v kapele od základu změnilo a zbývající muzikanti se proto rozhodli odjet už jen jediné, poslední a rozlučkové turné s názvem „Forty And Fuck It“ (což byla pochopitelně narážka na čtyřicáté narozeniny kapely) a po něm to už sbalit definitivně. Na něm kapelu za bicími doprovodil věhlasý Mike Portnoy (ex – DREAM THEATER) a úplně naposledy tak TWISTED SISTER zahráli 12. listopadu 2016 v mexickém Monterrey.
S nimi pak definitivně odešel i jeden z nejdůležitějších příběhů heavymetalových dějin, který dokázal přitáhnout pozornost, o jaké se jiným ani nesnilo, ovšem osud mu k tomu, bohužel, nadělil jen pár krátkých kapitol, které navíc pozorný posluchač slupne jako malinu. Naštěstí je však možné je slupávat opakovaně, s příslušným odstupem prakticky až do nekonečna, a to bez toho, aby se někdy přejedly. S člověkem to pokaždé moc krásně nostalgicky zamává a jak také jinak: vždyť druhé jméno téhle kapely přece vždycky bylo TWISTED „Fucking“ SISTER.
