Po dlouhých šesti letech přicházejí švédští polyrytmičtí králové s albem, které se odklání od některých prvků, jež byly pro MESHUGGAH vždy signifikantní. Ne, nebojte, nezačali hrát „rovně“, ale vytratil se kovový chlad a neprostupnost. Nepravidelné betonové masivy z kytar najednou nejsou tak těžké a nemají ostré hrany. Lehce vymizela i mimozemská agrese a útočnost. Zůstává nepravidelný puls, ale mnoho částí by člověk mohl více asociovat s důraznějšími kusy GOJIRA, než s minulými deskami Švédů. MESHUGGAH natočili desku, která je přístupná a má v sobě úplně jiný emoční náboj než cokoliv, co nahráli v minulosti. Jedním dechem musím dodat, že to není vůbec myšleno ve zlém.
Z „Immutable“ není cítit žádný kalkul nebo zpronevěra. MESHUGGAH udělali krok směrem k posluchači. Ubylo mechanické strojovosti a přibylo melodií, které jsou na současném materiálu atributem, co mě překvapuje nejvíc. Sólová kytara dodává skladbám melodie, které MESHUGGAH nikdy před tím neměli. Švédi nahráli jednoznačně svoji nejatmosféričtější desku. Základ stále tvoří těžkotonážní a masivní riffáž, ale nad ní se velmi často vznáší kytarová euforie, která barví celou desku do netradičních odstínů. Fredrik Thordendal tu dokazuje, že dokáže produkovat nejen psychopatické neurotické sirény nebo kostrbaté dysharmonické pidlikání, jež jakoby ani nebylo z tohoto světa, ale i o poznání přístupnější melodické motivy, které v sobě mají spoustu citu.
Dá se s klidem říci, že se MESHUGGAH otevřeli i žánrově. Jsou tu samozřejmě naprosto klasické meshu-sekačky založené na nepravidelném peklo-riffo-stroji, ale vedle nich najdete skladby, které si pohrávají s postmetalem i alternativním rockem. Celkově se dá říci, že se o něco zpomalilo. Určité změny si můžete všinout i u zpěváka Jense Kidmana, který obohacuje svoji hlasovou paletu například o zlověstné šeptání hned v první skladbě.
Ona proměna MESHUGGAH je snadno vysvětlitelná. Jestliže na albu „Obzen“ šla většina nápadů za silným kytarovým dvojblokem Mårten Hagström - Fredrik Thordendal, tak současná tvorba je na tom trochu jinak. Frederik Thordendal odstoupil do pozadí a většinu skladeb napsal Hagström, kterému sekudoval bubeník Tomas Haake. Výsledek už zdaleka není tak zdrcující a bezprecedentní, ale vlastně to vůbec nevadí. MESHUGGAH položili základ nového stylu. Je to kapela, která ve své době způsobila revoluci na poli tvrdé hudby. Už nemusí nic dokazovat ani sobě, ani okolí. „Immutable“ jen potvrzuje svéráz této kapely a stejně tak touhu neustrnout na místě, důstojně stárnout a otevírat se novým progresivním sférám.
