Co jsem... Komu? Ufff. Popořádku. UHRILEHTO hrají black metal. Jsem si vědom, že pouze vyslovením této věty jednoduché znesvěcuji black metal přímo neodpustitelně, ale nějak tenhle úklid komunálního odpadu začít musím. Kapela má za sebou pár dem a dvě alba, z nichž to, které právě teď ohledávám, jest nejnovější. Kapela se sestává z několika pomalovaných členů s nevyslovitelnými jmény. Taktéž se sestává z bubenického automatu, který programovali zřejmě v JZD Slušovice, soudě alespoň dle bohatosti základních sestav. BUM ČVACHT (střední tempo), BUM ČVACHT-BUM ČVACHT ČVACHT (středně rychlé tempo). A BUM ČVAAAAAAACHT (středně rychlé tempo se dvěma kopáky).
Album se sestává z kompozic. Vlastně dekompozic. Dekompozice odvozují svou podstatu z hymnického black metalu. Krade se především z alb DIMMU BORGIR a CRADLE OF FILTH, ale vzhledem ke kvalitě realizování ukradeného nehrozí, že by se některá z veličin ohradila. Pokud půjdeme odspoda, máme tady zmíněný bubenický automat, který valí stereotypně své oblíbené BUM-ČVACHT a basu, kterou neslyším. Trochu výše se tyčí umakartové klávesové stěny. Snaží se tvářit velmi satansky a apokalypticky, ale výsledkem jsou příšerné pseudoorchestrální mňouky a skřeky, které jen málokdy stvoří něco skutečně zajímavého a atmosferického. Asi nejlépe dopadá sólová kytara. Vyloženě made in Suomi – spousta kudrlinek, vyhrávek a vlastně jedno nekončící sólo, které by však po deseti minutách začalo lézt na nervy i stoikům. Co nezprasí sólovka doprásknou riffy, které jsou místy tak dementní, že by znechutily i old school punkera. Kolikrát jsem byl v očekávání, kdy pěvec začne skřehotem neuměle deklamovat: ájemenetykrejsta ájemenanakejsta! Nezačal, což je škoda, neboť bych si aspoň mohl říci, že to kluci nemyslí vážně. Jenže on Sir Niddhog dále skřehotá své apokalyptické sejtn 666 vize a myslí to, žel jahve, ďábel a celý pantheon, vážně. Osvědčeným hřebem do rakve je pak rozkladnost písní... Ty se sypou jako písek v přesýpacích hodinách a není síly, která by je udržela pohromadě. Není nápadu. Není ničeho. Marnost. Marnost. Marnost.
Po tomhle sympho-metalovém otřesu se sbírám jen pozvolna. Album se vleče jak čokl s přeraženým hřbetem, atmosféra se nedostavuje, invence dáví opodál. Nezbývá, než v souvislosti s názvem kapely vzpomenout legendární cimrmanologické citace: To je proti uhrům? Jak proti Uhrům, tak proti Rakušákům... a dodat s Jiráskem: tohle je proti všem!
P.S. podle všeho to, co jsem považoval za bicí automat je ve skutečnosti živý bubeník... No, bubeník...
