Životní příběh kytaristy a nejvýraznější tváře thrashmetalové ikony ANTHRAX Scotta Iana má bezpochyby potenciál oslovit skutečně pořádný zástup čtenářů. Vždyť kdo z těch, co zažili s heavy metalem všechny nebo alespoň část jeho příběhů, by neznal kteréhokoliv z členů slavné „Big Four“ a netoužil zároveň nahlédnout trochu více pod pokličku jejich osudů? S klidným svědomím se jistě dá říct, že jen málokdo.
V dnešní době, kdy se vydávání biografií stává pomalu masovou záležitostí a minimálně známkou příslušnosti do „lepší“ společnosti, sází agilní nakladatelství Smile Music, pupeční šňůrou spojené s domácím magazínem Spark, přesně na tuhle kartu. Se zpožděním devíti let od první edice knihy v rodné angličtině vydává životopis Scotta Iana Rosenfelda, který pověstný „muž s bradkou“ sepsal sám osobně s výpomocí zkušeného novináře Jona Wiederhorna.
Na více než třistapadesáti stránkách má tak čtenář možnost skutečně podrobně nahlédnout pod pokličku Ianova života, hudebního i soukromého (což stejně mnohdy nejde rozlišit), limitovaného samozřejmě rokem 2014, kdy, jak zřejmo, kniha původně vyšla. A fakt, že je to skutečně výživné čtení, má na svědomí jednak výřečnost a mnohdy až udivující upřímnost umělce samotného, a jednak také – speciálně samozřejmě pro českého čtenáře – překlad, kterého se ujmul redaktor Sparku Zdeněk Pospíšil. Jak vyjde najevo třeba při srovnání s na těchto stránkách rovněž recenzovanou knihou „Ronnie James Dio – životopis heavymetalové ikony“, je pro podobný druh literatury nejspíš životně důležité, zda je překladatel do jazyka potomků praotce Čecha také sběhlým v oblasti, ve které se překládané dílo pohybuje. V právě zmíněném životopisu se to zjevně moc nepovedlo, zato u příběhu Scotta Iana funguje spojení metalového publicisty a jeho znalosti poměrů možná více než stoprocentně. Pochybuji totiž, že sebelepší překladatel, jenž by se ve světě heavy metalu neorientoval, by mohl přijít s podobně uvěřitelným a výstižným výsledkem.
A že tedy jinak skutečně bylo co překládat. Scott Ian je nepochybně unikátní samorost a to ve spojení s kapelou, jíž vdechnul život, znamená široké pole historek, vzpomínek a úvah, nad nimiž fanouškova mysl musí prostě jásat. Obzvláště výživná jsou místa, kde se Ianova paměť protíná s podobnými pamětmi METALLICY, zvěčněnými třeba v knize „Vzhůru do noci“. Oproti ní si totiž kytarista ANTHRAX zdaleka nebere servítky, a například o zvažovaném „odejití“ Larse Ulricha, jež je ve zmíněné knize Micka Walla jen nesměle načrtnuto, hovoří velmi tučně a na plná ústa. Naproti tomu je pak až velmi zarážející, když už si tedy postupem četby osvojíte to, že Scott Ian by mohl být poctivý a rovný chlap, jak kompletně zazdil existenci Dana Nelsona a fakt, že tenhle chlapík v ANTHRAX regulérně zpíval v létech 2007 až 2009 a dokonce se podílel na přípravě alba „Worship Music“. V „autobiografii týpka z ANTHRAX“ o tom skutečně není ani čárka a upřímně to zavání jakousi nechutnou cenzurou.
Ale je to přece jen jeho biografie, tak v ní nejspíš může mít, co chce. Je na čtenářovi, aby si o tom udělal vlastní obrázek, případně z toho vyvodil nějaký závěr, bude-li jej tedy vůbec zapotřebí. Pokud se však budeme bavit o tom, jak moc tohle vyprávění stojí obecně za přečtení, pak mi zřejmě nezbývá, než se jen suše zopakovat – je to skutečně výživné čtení.
