DISILLUSION - Gloria

DISILLUSION - Gloria

DISILLUSION - Gloria

DISILLUSION - Gloria

Svým debutem se vzácně trefili do vkusu snad všech možných metalových fanoušků. Aby také ne, když dovedně smísili všechny možné styly, oděli je do slušivého melodického hábitu a ovoněli parfémem skvělé atmosféry. „Back To Times Of Splendour“ se stalo hitem a jeho následovník velmi očekávaným albem. Všechny možné varianty pokračování úspěšné jedničky vyústily v jedinou, díky které zůstali DISILLUSION věrni svému jménu. Po dvou letech jsou zpátky s deskou plnou deziluze. Tedy pro některé určitě.

Jedna věc mi byla už pro prvních posleších velice sympatická. „Gloria“ se dá opatřit všemožnými adjektivy, jen ne mým neoblíbeným „očekávatelná“. Od prvního songu je jasně slyšet, že německé trio se rozhodlo jít s kůží na trh a opustit více méně bezpečné cestičky progresivního kloubení kovu s kovem. Novinka předně disponuje o třídu lepším soundem i produkcí než předchůdce... Je znát, že si label dává na nové naději záležet a ona se mu místo fungujícího koktejlu pro metalové ožungry odvděčí pokusem o svojské a ne až tak obecně přijatelné pojetí moderní tvrdé muziky. Už za to si DISILLUSION vážím...

DISILLUSION

Jak nejlépe popsat novinku? Tak předně: není to úplně jiná kapela, jak se někde dočtete. Mnoho poznávacích znamének zůstalo zachováno. Typická dynamika a stavba riffů (byť zde hodně zjednodušená). Charakteristické melodie. Prudké střídání nálad. Stejně prudké střídání stylů. Ale zatímco na debut se kapela držela v ozkoušených mantinelech metalu, „Gloria“ lape všemožné ozvy moderní hudby. Přesto je velmi sympatické, že nelze s konečnou platností vyslovit soud, co je druhá řadovka Němců stylově především. Dočkáte se jasných gothic metalových vlivů („Too Many Broken Cease Fire“), vlivů opethovsko-porcupinovských nálad („Untiefen“), svižných metalových hopsaček („Don´t Go Any Further“) i rammsteinovsky laděné sveřeposti („Lava“). Pozorní dozajista zaslechnou i záchvěvy smrtonosné minulosti ansámblu (úvodní riff „Avalanche“). „Gloria“ ale není deskou jednostrannou, skladby střídají tváře, mají sympaticky variabilní rytmický základ i cit pro velmi dobré melodie (typický popěvek „The Black Sea“, refrény „Avalanche“). Nikdy jsem neměl pocit, že by se DISILLUSION popírali a vyvraceli své kořeny, prostě je pouze přesadili do zcela nové zeminy – plné elektroniky a zvukových hrátek. V této zemině se lépe daří i slabině předchozího počinu – Vurtoxově vokálu. Hlavní persóna kapely více pracuje s efekty, odbourala brutální rejstřík a více si pohrává s frázováním a barvou. Vzhledem k ladění materiálu bych řekl, že měl zpěvák úlohu přeci jen zjednodušenou a výsledky jeho práce jsou zcela prosty rozpačitosti.

DISILLUSION

„Gloria“ nemá z mého pohledu vysloveně slabých míst. Je proměnlivá a poslech od poslechu se mi vkrádaly do mozku jiné motivy, jiné skladby. Zároveň zůstával příjemný nádech originality a specifického přístupu, který dozajista některé fanoušky odradí, ovšem jiné doposud kolemjdoucí duše ke kapele přitáhne. Po každém náznaku oposlouchanosti a následném posluchačském oddychu mě novinka dokázala znovu strhnout. DISILLUSION si zvolili cestu bez jistot. Cestu kamenitou a s cílem nejasným Čeká je opovržení, nebo vzestup? Ber jak ber, „Gloria“ je produktem kapely, která se nebojí. A podle mého produktem, který se kvalitou minimálně debutu vyrovná.

 9

Marigold

Verdikt

Risk kapely, která mohla hrát na jistotu.Všechna esa měla v rukávě. Nicméně tahle partie hazardu se jim podle mého vydařila na výbornou. Nonkomforní, jiná, moderní, sebevědomá, taková je tvář DISILLUSION v post-splendor éře.

Hodnocení

Autor
8,5 / 10
Redakce
6,3 / 10
Čtenáři
7,4 / 10

Další informace

Stopáž: 47:56

www.disillusion.de

Sestava

Skladby

  1. The Black Sea
  2. Dread It
  3. Don´t Go Any Further
  4. Avalanche
  5. Gloria
  6. Aerophobic
  7. The Hole We Are In
  8. Save The Past
  9. Lava
  10. Too Many Broken Cease Fire
  11. Untiefen

Diskografie

Ayam (2022)
The Liberation (2019)
Gloria (2006)
Back to Times of Splendor (2004)
The Porter - pt 1- A Lament (SP) (2002)
Three Neuron Kings (MCD) (2001)
RED (Demo) (1997)

Jiné pohledy

7 / 10
DISILLUSION jsou jednou z mála kapel, které se daří narušovat obecnou platnost rovnice německý metal = blbý metal. Takhle nějak by možná hráli RAMMSTEIN, kdyby nebyli nuceni tvořit prvoplánovou a podbízivou produkci. Ale abych někoho nezmátl, je třeba zdůraznit, že "Gloria" není nějakým těžkým posluchačským oříškem, ba právě naopak. Jenže navíc z ní cítím jakousi oduševnělost. Bohužel s postupující stopáží desky začíná ze skladeb čouhat vata a třeba desátý kus „Too Many Broken Cease Fire“ je nevýrazný úplně celý. A za to jdou body dolů, chlapci…
Shnoff | 20. října 2006

 

8 / 10
DISILLUSION provedli příkrý obrat, který však na jejich stabilitě nezanechal pražádné následky. Naopak, Němci působí sebejistě a živě jako nikdy předtím a nová, elektronickými smyčkami a samply tepající poloha jim ve spojení se stále přítomnou metalovou průrazností sluší. Někdejší složité a komplikované skladby nahradily jednodušší a kratší kompozice, které jsou však nabity měnícími se nápady a náladami a jakoby mimochodem se zjevující pompou, která má však v tomto pojetí nezastupitelné místo. I přesto, že silný drive nastolený v první půlce alba se nedaří plně udržet až do konce, dokázali DISILLUSION smíchat různé hudební prvky ve velmi organický, nápaditý a "chytlavý" celek, který nezní hloupě a velmi dobře se poslouchá.
Pavel | 19. října 2006

 

7,5 / 10
Jedinou objektivní pravdou, která se dá o novince DISILLUSION říct je, že je to deska rozporuplná. Já osobně kapelu musím pochválit, že se po předchozím a velmi vydařeném debutu rozhodla otočit kormidlem směrem pryč od metalového vyznění, neboť zde již nebyl další prostor pro rozvoj. "Gloria" tak zní jako od úplně jiné kapely. Strojové rytmy a lehce gotická atmosféra nezapřou německý vliv, se kterým v tomto případě nemám nejmenší problém. Album jako takové se mi líbí, ale přesto si ponechávám zadní vrátka v podobě obav z jeho pozdějšího oposlouchání.
Dalas | 18. října 2006

 

3 / 10
Moc tomu nerozumím. Kritika většinou volá po změně a DISILLUSION se proměnili jako den v noc. Takže v čem je problém? Já ho vidím v samotném materiálu. Je cítit německou holínkou a Rammsteinovským pochodovým cvičením, pravda, drobet složitějším, ale kdo by v podobném ranku čekal nějaké krkolomnosti? Snad jen hlasová cvičení Vurtoxe mohla klidně odhodit všechna šidítka, maskování a "skrejvky" z minula a konečně v plné nahotě vypučet v pravých vyprávěcích orgiích "deutsche welle". Ale hlavně že to dusá, ne? Za sebe můžu říct: "Opravdu, ne, pánové."
Darkmoor | 17. října 2006

 

3,5 / 10
Sorry, ale tohle ne. Debut považuji za velmi vydařenou desku, ale tohle fakt ne... Nevím co víc bych měl říct. Snad jen že je mi z téhle desky smutno.
Louža | 16. října 2006

 

9 / 10
Mnozí z těch, kterým se líbil melodický heavy debut německých DISILLUSION, dnes asi prožívají značné rozčarování. Tato zajímavá skupina totiž vrhla na scénu své druhé album, které veškerá očekávání trhá na kusy. DISILLUSION nepokračují v nastoleném stylu, naopak jako by ho zakopaly hluboko pod zem a začali úplně znova, a především jinak. Heavy nádech sice především z úvodních skladeb nezmizel, výrazný podíl elektroniky, studeně dusavé rytmiky a tuhé náladové linky však vytvářejí úplně jiné celkové vyznění. Skladby se rozbíhají různými stylovými směry a například taková „Too Many Broken Cease Fire“ se dá s klidem označit jako působivě gothic rocková pecka. A to by asi čekal málokdo. DISILLUSION mají obrovskou odvahu, zahrávají si s přízní svých fanoušků a dá se očekávat, že se asi často setkají s nepochopením, ale to se v minulosti stalo nejednomu vizionáři. Ode mě mají tito Němci obrovský respekt pro nekompromisní naplňování svých vizí, když k tomu ještě přičtu, že se mi takto pojatá hudba opravdu hodně líbí, dám s klidným svědomím ještě víc bodů, než ode mě dostal debut.
Noisy | 20. září 2006