Okamžik, kdy tuzemsko blíže a masověji přičichlo k tvorbě švédských SABATON, by se dal nejspíše vysledovat v souvislosti se třemi českými zastávkami loňského společného turné HELLOWEEN a GAMMA RAY. To ovšem není tak podstatné jako fakt, že od té doby je jméno téhle kapely diskutováno a citováno stále častěji. Bomba, špička, síla, tak nějak většinou znějí přirovnání používaná heavy - power metalovou komunitou, z nichž se dá odhadnout, že akcie a s nimi i popularita těchto seveřanů stoupají závratnou rychlostí. A já se ptám: je za tím vším náhoda, neschopnost ostatních nebo opravdové nadání téhle šestice z Falunu?
Vsadit dnes na tradiční kartu totiž zdaleka nebývá doporučováno. A přesto (nebo právě proto, jak se velmi často jedním dechem dodává) s tímhle tipem SABATON uspěli, o čemž svědčí nejen „The Art Of War“, novinkové album snad ještě více než kdykoliv předtím skrznaskrz prošpikované oblíbenou válečnou tématikou. Švédové na něm bez nějakého zbytečně sebevědomého pokřikování pracují s tradiční heavy - power metalovou matérií a oč více při tom šetří na gestech, o to silnější a účinnější potenciál z něj nakonec vymačkávají.
Koncepce výstižně pojmenované nahrávky nás přivádí ke stejnojmenné knize „Umění války“, kterou v 6. století př. n. l. sepsal čínský generál Sun Tzu, a která se mimo jiné zabývala i některými obecnými vojenskými tématy, jež jsou zde na pozadí konkrétních historických událostí rovněž zpracována. Intra (znějící mimochodem jako dobře udělané instrukce v počítačové hře) jsou tvořena citacemi ženského hlasu z uvedené knihy a není pochyb o tom, že svým dramatickým provedením albu ještě více nahrávají. Od vpravdě plodného zázemí pak zbývá jen krůček k hudební poloze věci a zde už skutečně není o čem sáhodlouze přemýšlet. Poctivé a zvučné riffy, věrné té nejlepší tradici, majestátní refrény podpořené nezbytnými sbory a klávesovým vyšňořením a sugestivní chraplák zpěváka Joakima Brodéna, to jsou skutečně spolehlivé propritey, obzvláště když jejich volbu provádíte s citem pro věc. A ten SABATON rozhodně nechybí, jen co je pravda. Přesně v tomto duchu vás zčerstva provětrá třeba výtečný otvírák „Ghost Division“, hned za ním titulní skladba ozdobená živelným klávesovým motivem a do třetice i „40:1“, výmluvná riffózní poklona 720 polským vojákům, kteří v roce 1939 tři dny odolávali invazi 40.000 němců (odtud onen poměr v názvu skladby). Také ve zbytku alba, přes jisté poruchy soustředění v méně výrazných „Unbreakable“ či „Panzerkampf“, kapela nikdy nedopustí úplnou ztrátu pozitivního kontaktu s posluchačem, a ať jsou to výpravné věci typu „Cliffs Of Gallipoli“ či kvapíky po vzoru „Talvisota“ (pojednávající o neúspěšné sovětské invazi do Finska), všude je zřejmé, že stále platí to, co bylo řečeno hned na začátku - totiž že SABATON v téhle výzvě heavy metalu z drtivé většiny uspěli.
A nebylo to ani nijak složité, chtělo by se říci na závěr, ale to bych si nejen sakra odporoval, nýbrž se i zatraceně krutě seknul. Zachovat si dnes vlastní tvář a vytasit se k tomu s albem, které nezaměnitelným a proto i zodpovědným způsobem vytáhne do boje s tuctovostí, to chce hned několik celých mužů, v daném případě ideálně zainteresovaných do jediné heavy metalové skupiny. A SABATON takovou skupinou (nejpozději od „The Art Of War“) rozhodně jsou.
