Po víceméně úspěšném vystoupení na loňském Brutal Assaultu mohl jen bláhový očekávat, že se tím naplnila poslední možnost spatřit znovuzrozenou legendu českého death metalu KRABATHOR živě na jevištním pódiu. Uherskohradišťská trojice v legendární sestavě Bruno, Christopher a Pegas nabuzená velkými ovacemi nenechala ocel vychladnout a rozhodla se uspořádat vzpomínkové turné na šesti územích bývalého Československa. A kde jinde celé tohle deathmetalové putování zakončit než v rodné domovině, v Uherském Hradišti, na místě proslulém rozdáváním „červeného jablůčka“ a zrozením deathmetalového božstva? Hlad po kontaktu s veličinou byl tak velký, že hnedle po informaci o koncertu v kultovním Míru bylo vyprodáno a kapele tak nezbylo nic jiného, než v této destinaci přidat ještě jedno vystoupení na následující den.
Byl jsem mezi těmi, co si stihli zarezervovat lupen těsně před vyprodáním a v sobotu se tedy vydal za deathmetalovým dobrodružstvím. Očekávání velkých věcí ještě zdvojnásobila možnost po delší době vidět i mé oblíbence SIX DEGREES OF SEPARATION, které ale díky vzniklým okolnostem nestíhám a přicházím tak do narvaného Míru až při zvukové zkoušce pro mě neznámých BRUTALLY DECEASED.
Ihned po ohlášení prvního songu zůstávám stát jako opařený, zaujímám soustředěný postoj a nechávám uši nastražené. Tady se totiž někdo pokouší velmi slušným způsobem reinkarnovat do doby dávno minulé a do míst, kde je věčná zima a tma. Švédské chrastění na český způsob mě dokázalo velmi přirozeně strhnout na stranu kapely a krom přesvědčivých, upřímných, ryzích kompozic se plusové body přičítaly za sehranost, tlak, výraz a razantnost vokálu Michala Štěpánka, známého pod přezdívkou Žlababa. Ten těsně před koncem věnuje píseň nemocnému Vlastovi Urbancovi, jehož nemoc zapříčinila vypadnutí SIX DEGREES OF SEPARATION z programu večera. Produkčně a zvukově nešlo pražskému kvintetu téměř nic vyčíst a jedinou malou přísnější poznámku věnuji zdvojenému „maidenovskému“ sólíčku, který poněkud naivním vyzněním degradoval závěr jinak skvělého deathmetalového vystoupení.
KRABATHOR načal svůj set krátkou sondou do minulosti. Po stylovém odpočítávání se na plátnu promítly záběry z doby pravěké, kdy útlá (v té době) čtveřice zahajovala v roce 1988 večer v zaplněném sále (v Míru?). Na tuto epizodku s již zapnutými kablíky kapela přirozeně navázala a její počínání alespoň zpočátku nevyznělo nejpřesvědčivěji. Snad to bylo Brunovou plynovou maskou, která mu značně zfiltrovala vokální projev nebo skutečností, že kapela na začátek sáhla až příliš do archívu, faktem bylo, že po nářezovém vystoupení BRUTALLY DECEASED zněla poněkud neškodně. Situace se ale každou písní vyrovnávala a byla jen otázka času, kdy se publikum zahřeje na takový stupeň, až se část z něj začne sápat na pódium a vracet letem zpět. V kotli bylo zkrátka živo, což těšilo především dobře naladěného Bruna, který při úvodní řeči přál všem, aby se dobře bavili.
Po loňském Brutal Assaultu se vedly spory o tom, že kapela podcenila instrumentální průpravu a že v jistých částech nepůsobila semknutým dojmem. Kritika se nejvíce valila na hlavu Christophera, který ani v nejmenším neodehrál své sólové party tak, jak jsou známy z drážek nosičů. Na domácí půdě se problémy se sehraností nekonaly, výraznější minely, které by nebyly v souladu s živým vystoupením, jsem nezaznamenal. Je pravda, že Chrisova sólová hra vyzněla poněkud bezzubě (což s jednou kytarou vynikne o to víc) a některé krkolomné pokusy o sólo nepadly na úrodnou půdu, dobrý pocit, který z kapely sálal, však ani tímto neohrozil.
KRABATHORu hrál do karet mocný, průrazný zvuk, pekelná atmosféra zaplněného Míru a samozřejmě chytře vystavěná dramaturgie, která od dřevních začátků z prvních dvou desek gradovala k vrcholným skladbám - „Pacifistic Death“, „The Truth About Lies“ s kultovním sloganem „Fuck The Christ“ a zejména k deathmetalové hymně „Orthodox“ ze stejnojmenného alba, aby se v samotném závěru vrátila zpět k úplným prvopočátkům - až k původní verzi „Imperátor“ z totalitního dema „Breath Of Death“.
Koncert i díky zběsilému tempu a všudypřítomnému odéru, šeptajícího o jedinečnosti okamžiku, se ke svému konci nachýlil až příliš brzy. Komu to však nestačilo, zoufat si nemusí. Ještě dnes je možnost si tento svátek celý zopakovat. Několik posledních lístků ještě včera vlálo ve větru. Tož hybaj!