PRVNÍ HOŘE - Křehký mechanismus pozemského štěstí

PRVNÍ HOŘE - Křehký mechanismus pozemského štěstí

PRVNÍ HOŘE - Křehký mechanismus pozemského štěstí

PRVNÍ HOŘE - Křehký mechanismus pozemského štěstí

Když jsem si v recenzi na „Imaginarium“ zažongloval s myšlenkou, že se navzdory nepodlezení kvalitativní laťky začal z projevu Kafkovců vytrácet moment překvapení, nečekal jsem, že to pravděpodobně podobně cítili i sami členové této svébytné formace. Po odjetí turné totiž narukovali s prohlášením, že z důvodu ztráty inspirace je potřeba potulný kabaret zaparkovat a v dobrém se rozejít. Přiznám se, že pro mne bylo hodně těžké tomu všemu uvěřit. Pak jsem ale tuhle náhodně potkal pana Klauna I. a on mi na mou naivní otázku, zda by nebylo záhodno vzkřísit jednu z nejlepších českých kapel odpověděl, že nejenom že se tak již stalo, ale navíc se chystá vydání nejlepší desky v historii souboru.

Až budem proti sobě stát
Až budem hrát, kdo půjde z kola ven
Kdo z nás si první uvědomí
Že tohle už není jenom sen

PRVNÍ HOŘE

Nebyly to žádné plané promo řeči. Kapela si k tomu vlastně nachystala ty nejlepší předpoklady. Vzhledem k naprosté absenci jakéhokoliv okolního tlaku měla dosud nejvolnější ruce. Oproštěna od tíhy koncertů se mohla čistě věnovat skladatelské fantazmagorii. A taky jí bylo souzeno vyvětrat zkušebnu a využít ve vlastní prospěch zkušenosti nabyté z vedlejších projektů, na něž byl konečně čas. Výsledkem je skutečně nejlepší deska PRVNÍ HOŘE.

Přitom se stejně jako v případě desky předchozí zase tolik nemění. HOŘE svůj svébytný a léty ošlehaný ksicht můžou těžko maskovat, vždy to mezi nimi hudebně skvěle klapalo a i Marek Urza se dostal do pozice velmi slušného zpěváka. Tak proč takové silné řeči? Rozdíl je tentokrát v tom, že aktuální materiál je svou kvalitou zcela neprůstřelný.

Do mojí kůže se oblíká cizí chlápek
S očima pavouka zlý sliny po větru plivá
Neumí tančit, jen postává v koutě
A divně se kývá

Pomineme-li tradiční a pro mne tak trochu tradičně zbytečné Promluvy, předěly vystříhané z archívů obskurních filmových snímků, tak si na nový nosič našlo cestu celkem jedenáct hudebních položek. A vatovou bychom mezi nimi hledali marně. Je úplně jedno, zda vyzdvihneme klasické groteskní hitovky s reminiscencemi na legendární PRAŽSKÝ VÝBĚR („Viva la Vita“, „Čobol a Čehůň“, „Hymna naděje“ s geniální vsuvkou ze Star Wars) nebo spolkneme mixturu popových slok s prudkými punkovými refrény („Malej pán“) či se necháme uchlácholit lyrickými cajdáky, odkazující na inspirativní období „Commedia dell´arte“ („Půlměsíc“ s čarokrásnou kytarovou vyhrávkou jak od RIVERSIDE, vrstevnatý „Křehký mechanismus pozemského štěstí“, sugestivní „Černej Petr“), případně je štětcem překryjeme temnějším odstínem („Dítě boží“). Vždy dostaneme kompaktní a smysluplnou skladbu, která ohromuje tím, s jakou lehkostí je vystřižená. Jestli je něčím tato deska výjimečná, tak právě pocitem, že tu nechybí a nepřebývá zhola nic. S odstupem času toto tvrzení aplikovat na ostatní desky nemůžu. Rozhodně ne tedy s čistým svědomím, byť je dodnes s velkým zaujetím poslouchám.

Ahoj, jsem nukleární básník
Píšu ti verše jaderný
Že neonoví lidé jsou tak krásní
Vypočitatelní, opakovatelní

A texty? Ty vždy úspěšně dobarvovaly ujetý feeling kapely a i teď se drží ve stylových i kvalitativních intencích. Urzovo střevo je opět řádně promazáno básnickou vlákninou a jeho veršotepectví tak padá do ušních útrob s naprostou samozřejmostí, byť stejně jako tomu bylo v minulosti, není vždy snadné rozklíčovat druhý plán.  A situaci neulehčil ani samotný stvořitel, když přiznal, že se v některých případech jedná o pouhý bezmezný průchod myšlenek bez hlubšího kontextu, jak se například děje u strhující bratrovražedné hitovice „Čobol a Čehůň“. Komu to ale může vadit? Život není k**va poezie!

Závěrem tedy musím před „Křehkým mechanismem pozemského štěstí“ smeknout svůj „húseňák“ (zdobený klobouk svobodného chlapce v podlužáckém kroji, pozn. Shnoff). Pod tíhou recenzentského břemena jsem si dával na sepsání dojmů rádně načas, ale o to více jsem se v jeho kvalitách upevnil. Nezbývá, než kapele popřát, aby jim studnice nápadů nevyschla, a aby se jejich věštba o tom, že nebude líp, nikdy nenaplnila.

 4

Hooya

Verdikt

PRVNÍ HOŘE vyhořeli, aby se po letech odpočinku vrátili se svou nejlepší deskou. Bravo!

Hodnocení

Autor
9 / 10
Redakce
10 / 10
Čtenáři
9,5 / 10

Další informace

Stopáž: 47:05

Produkce: PhDr. Karl Pumperlich s asistencí skupiny První hoře

prvnihore.webnode.cz

Sestava

Skladby

  1. Promluva první
  2. Viva la Vita!
  3. Půlměsíc
  4. Hymna naděje
  5. Promluva druhá
  6. Dítě boží
  7. Malej pán
  8. Promluva třetí
  9. Čobol a Čehún
  10. Křehký mechanismus pozemského štěstí
  11. Mrtvý obrazy
  12. Dekadentní bál
  13. Promluva čtvrtá
  14. Sisyfova zpověd
  15. Černej Petr
  16. Promluva pátá

Diskografie

Křehký mechanismus pozemského štěstí (2017)
Imaginarium (2013)
Club Silencio (2011)
Lamento (2008)
Commedia dell´arte (2006)
Na úpatí (2003)

Jiné pohledy

10 / 10
Zatímco si někteří užívají poslední okamžiky smekání húseňáku před blížící se duchovní smrtí pod jařmem nezvratného osudu, já se kochám s touto deskou. Tohle poslouchat je radost. Tuzemská hudba žije. Jo a promluvy jsou super, zejména Aťka Janoušková. Proto...
Shnoff | 26. dubna 2018