Austrálie si dala za cíl mě každý rok něčím transportovat do progového nebe. Loni se o raketový vzestup postarali skvělí CALIGULA’S HORSE a jejich fenomenální album „In Contact“. Jejich krajané SOUTHERN EMPIRE pocházejí z podstatně konzervativnější části žánrového spektra, když si vysloveně libují v old schoolovém feelingu art rockových velikánů a jejich soudobých pokračovatelů typu TRANSATLANTIC. Takže místo raketového pohonu se dostáváme spíš do zlaté éry vzduchoplavby…
SOUTHERN EMPIRE s láskou pěstují lehce archaický sound a úmyslně využívají melodické postupy minulých dekád. Stačí se zaposlouchat do „diamantové sútry“ úvodního eposu „The Goliath Moon“. Duhový hipísácký vibe a halucinogenní odpoutanost dominují vlastně od začátku a zdá sem, že Australané si s gradací nebudou dělat starosti. Tam, kde některé progové kompozice končí, tam „Civilization“ začíná. Na první poslechy se tahle rozložitá deska popravdě jeví jako příjemné žánrové cvičení. Teprve s těmi dalšími začne vystupovat její ohromující vrstevnatost, nenucené vypravěčské kvality a rozverná kompoziční hravost. Nakonec se dostaví pocit respektu ke kapele, která pracuje s majestátní plochou bez marnivosti a nabubřelosti.
Australský band se představuje jako klub mistrných kombinatoriků. Posluchačsky vděčná deska doslova vyzývá k tomu, aby člověk identifikoval na patře jednotlivé chuťové valéry a nosem vypouštěl opojnou vůni těch nejlepších žánrových ročníků. SOUTHERN EMPIRE dovedou skloubit art rockové velikány jako PINK FLOYD či YES s jejich modernější, metalovější epickou ozvěnou, kterou zesílily kapely jako DREAM THEATER. Nedělá jim velký problém přejít do současných, melancholických harmonií, v nichž nalézáme stopy páně Wilsona a jeho hustého rockového stromoví. Snová, odpoutaná lehkost melodií a nálad přinese z minulosti i ducha dnes pohříchu skoro zapomenutých (ale znamenitých) Poláků SATELLITE. A v intoxikujících refrénech a bridgích „Cries for the Lonely“ máte pro změnu pocit, že posloucháte trochu proměněné THRESHOLD na tvůrčím vrcholu.
„Civilization“ je barvitá deska, na níž dokonce i povinné blízkovýchodní ozvěny v nomádsky rozmáchlých „Crossroads“ nezní jako onanistické cvičení. To samé platí o chytrém využívání houslí a zobcové flétny, které se ozývají přesně v těch chvílích, kdy rockové kompozice potřebují provzdušnit. To hlavní u SOUTHERN EMPIRE je ale ta těžko popsatelná a lehce ezoterická kategorie „radosti z hraní“. Poslouchat tenhle australský soubor je požitek, ať už lámou paprsky vlastních skladeb, nebo skládají poklonu svým vzorům. Velkou zásluhu na tom příjemný a emotivní vokál frontmana Dannyho Lopresta, který zvládne krotit košaté kytarové party a ještě hudbu kolorovat svým hlasem.
Tahle verze prog rocku není oslavou pokroku, ale nostalgickým ohlížením k minulým oblohám. To však letu SOUTHERN EMPIRE neubírá na závratnosti.
