Letošní, v pořadí teprve druhý, ročník hudebního open-air festivalu Masters of Rock nejenom že překvapil svým “paralelním“ průběhem v moravských Vizovicích a slovenském Senci, ale navíc sliboval hned několik zajímavých koncertních zážitků s přídomkem „Rockový festival, jaký Česká a Slovenská republika ještě nezažila!“ nebo „Největší mezinárodní rockový open-air festival“. Pomineme-li těch cca. třicet převážně českých kapel v čele s takovými veličinami jako J.A.R., ARAKAIN nebo TŘI SESTRY, měly těmi nejočekávanějšími momenty být: němečtí kouzelníci HELLOWEEN, labutí písně současné sestavy finských melodiků STRATOVARIUS a především „comeback roku“ švédských stadiónových rockerů EUROPE. Jaké to všechno bylo?

Areál likérky R. Jelínek, kde se festival koná, leží hned vedle nádraží. Do Vizovic se tedy rozhodně vyplatí přijet vlakem. Fanoušek „turista“, který sem jede stejně jako já poprvé, má v tomto případě alespoň nějakou výhodu nad motorizovanou částí návštěvníků. Stopařům doporučuji v Otrokovicích nasednout na přímý vlak. Po celodenním stopování jsem právě v Otrokovicích rezignoval a rozhodl se zbytek dojet vlakem.
A vyplatilo se. Z dobržďujícího vlaku je přes pečlivě zaplachtovaný a ochrankou střežený plot na jedné straně kolejí vidět už pěkně rozjetý festival, na druhé straně se kýve loď, blikají světla a točí zvonková dráha – přijela pouť. V sedm hodin večer vystupuji z vlaku, likérka je na dohled, joj to mám kliku. Dunění, které sem doléhá však patří osvědčeným pouťovým disko hitům, eto paradoxy. Světské radovánky míjím bez povšimnutí, čeká mě první test pořadatelských schopností organizátorů festivalu. Lístek na MOR2004 jsem totiž vyhrál v internetové soutěži, kterou jsem vyplnil spíše ze zvědavosti „jestli to funguje”. Poté, co mě Dalas uklidnil slovy: „… ten lístek si vyzvedneš přímo tam v pokladně.”, jsem byl vážně zvědav, jak to dopadne.
A dopadlo. Slečna u akreditací chvilku lovila v kartotéce, aby nakonec vytáhla zalepenou obálku, slušivě nadepsanou mým jménem a značkou Metalopolis.net. Pořadatelé vedou jedna nula a mně nezbývá než zaprvé konstatovat, že se snad věci v naší republice začínají hýbat tím správným směrem a za druhé: nebojte se soutěžit na Metalopolis – funguje to!

S lístkem v kapse je to hned veselejší. Druhý prubířský kámen – „ubytování”. Oficiální stránky festivalu hlásají: „Tábořiště – stanování zdarma (WC, voda).” V reálu v pátek v 19:00 to vypadá následovně. „Kemp”u příjezdové silnice na loučce za areálem praská ve švech, vstup na loučku je jedno velké oraniště. Existenci záchodů a vody nemá cenu zjišťovat. Na druhé straně silnice v sadu je situace podobná. Všechna místa, kromě těch, kde rostou stromy, zdobí stanová mozaika. O tom, zda je tato část Vizovic také součástí „kempu“ nebo soukromý či obecní pozemek, je v tuto chvíli zbytečné diskutovat. Odrazen kempovým oraništěm nediskutuji a nacházím jedno z posledních míst v sadu. Slušným zázemím se rozhodně „největší mezinárodní rockový open-air festival“ chlubit nemůže. Tady pořadatelé zaostávají a mají co vylepšovat. Stan ponechávám na pospas světu. Snad ho tady ještě najdu. U vchodů do areálu jsou naštěstí úschovny zavazadel, kde si za 30 Kč na den nechávám krosnu s věcmi. Alespoň o čisté prádlo nepřijdu. Za turnikety stojí početná ochranka jak na letišti po bombovém útoku. Detektory, šacování, osahávání, co hrdlo ráčí. V porovnání s provinčním zázemím si u vchodu pořadatelé hrají na evropské standardy. Trocha erotiky v uniformě a už jsem tam, sláva!
Uvnitř srdéčko zaplesá hned z několika důvodů. Celý areál, jak už to tak u fabrik bývá, pokrývá asfalt, nebo poskládané betonové panely. Člověk si sice nepohoví v jetelíčku, ale zato se zase při nepřízni počasí nemusí brodit po kolena v blátě. Při celodenním zápřahu přijde vhod nějaká ta pochutina a dobré pití. Po této stránce se myslím nedá pořadatelům nic vytknout, stánků s občerstvením všeho druhu nabízí festival opravdu dostatek. A pořádně to všechno zapít pivem! Plzeňskou dvanáctkou, která za 30 Kč udělá i z nežízně žízeň. Já Plzeňák jsem byl spokojen a navíc to nebylo za 3 Euro jako loni ve Wackenu! Nespokojených remcalů bylo dost, ale nakonec stejně vždycky všichni pijou jak duhy. Však taky stanová pivnice pro 1500 degustátorů nikdy nezela prázdnotou. Dost ale organizačních záležitostí, hudební festival je přece především o hudbě.

Hned po vstupu uháním pod pódium abych stihnul alespoň kousek setu německé formace PINK CREAM 69. Pod pódiem je slušná řádka lidí a rozjetý koncert spěje pomalu do svého konce. Kapela hraje uvolněně a užívá si navozenou atmosféru přibarvenou zapadajícím sluncem. PC69 dobře vědí, že nejsou hvězdami večera a je vidět, že je ohlas těší. Opravdu lituji, že mi vybalování trvalo tak dlouho, stíhám totiž jen podařenou speedovou skladbu „Seas of Madness“ z alba „Sonic Dynamite (2000)“ a závěrečné metalové reggae s vyzpívávaným „No woman, no cry …“, které jenom utvrdilo můj dojem z pohodového koncertu.

Další kapelou v pořadí měli být finští THE 69 EYES. Než se tomu tak stalo oznámila nám festivalová moderátorská dvojice ze zlínského rádia AZ nezbytným drsným rockerským hlasem, že na pódium zavítá opravdu mimořádná osobnost s mimořádným posláním. Tou mimořádnou událostí měl být křest nového alba italských konzervatoristů RHAPSODY, „The Dark Sekret“. A že to byla opravdu mimořádná událost, mohu jenom potvrdit. Takovýhle křest se jen tak nevidí. Nebylo to totiž nic jiného než „komerční přestávka“. Jak jinak také nazvat křest nové desky RHAPSODY bez jediného člena skupiny! Zvláštní, že. Zvláštnostem však ještě zdaleka nebyl konec. Tou mimořádnou osobností, která přišla album pokřtít, se ukázal být Joy de Mayo. A tak se pozornost od RHAPSODY pomalu, ale jistě začala přesouvat k MANOWAR a likérce. Joy nám oznámil, že je nejlepší chlastat slivovici od pana Jelínka, pokropil CD a odmrštil ho do davu. Tím okamžikem byla odmrštěna i veškerá už tak dost mizivá pozornost od kapely RHAPSODY. Následovalo další přihřívání polívčiček. Kmotr se dále zmínil o tomn jak moc má rád naše fanoušky a dokonce si přivedl pár kamarádů. Tím prvním byl pro naprostou většinu lidí neznámý černoch s přídomkem „doktor“, o kterém jsme se dozvěděli, že je prý jedním z nejbohatším černochů na Zemi. Kamarád Joy ho vyzval, aby poprvé v životě ochutnal tu senzační slivovici. Černoušek tedy za frenetického povzbuzování publika ochutnal na jeden zátah skoro polovinu lahve, což mě přimělo zapochybovat o jejím obsahu. Aby těch postaviček na pódiu nebylo málo, pozval si Joy dalšího kámoše. Tentokrát jistého vizovického občana, opět titulovaného jako doktor. Jména obou doktorských „celebrit“ jsem si opravdu nezapamatoval. Druhý pan doktor, myslím, že dokonce jeden z členů vizovického představenstva, prý věnoval Joymu jeho pejska. Jak sladké! Poté následoval závěrečný projev, ve kterém nás kmotříček ujistil, že se s metalovými králi ve Vizovicích určitě ještě uvidíme a připomenul zákony skupiny MANOWAR, kteroužto větu překladatel přeložil slovy: „zákony metalové války“. Přiznám se, že jsem nevěděl, zda mám nad tímto křtem valit oči, nebo se smát.

Během následující úpravy pódia se setmělo, na což jistě čekalo všech 69 očí. Solidně zaplněná plocha až po zvukařský stan, přivítala finskou gotickou jedničku THE 69 EYES vřelými ovacemi. Skupinu jsem na MOR viděl a slyšel poprvé a rovnou přiznávám, že to není můj šálek čaje. To početné řady pištících fanynek měly evidentně zcela opačný názor. Všechny skladby se nesly ve zcela stejném monotónním střednětempém „bum, čvacht“ rytmu, doprovázeném omletými gotickými klávesovými plochami. Procítěný melancholický projev zpěváka Jyrkiho také nevybočil z polohy nastavené první skladbou. Po páté variaci na desku „Draconian Times“ od PARADISE LOST se mi začala nutkavě klížit víka. Bavil jsem se tedy vampýří a siláckou imidží kapely v kožených oblečcích. Například zpěvák Jyrki prý nebude po koncertě spát, protože se půjde po koncertu proběhnout s vlky po blízkých lesích.Po parném pátečním večeru bylo myslím v okolí Vizovic vlků habaděj.

Konec setu jsem se rozhodl sledovat z velkoplošné obrazovky ve festivalové pivnici. Načasování bylo perfektní, neboť za necelých 10 minut se strhla neočekávaná a nevídaná průtrž mračen. Husté provazy deště zahnaly do sucha pod stan velkou část návštěvníků. Vytoužené sucho však po pár okamžicích vzalo za své, neboť, jak se ukázalo, byl stan nešťastně postavený v dolíku, který se naplnil cca 10ti centimetry vody. Uprostřed sedící návštěvníci tak byli pěkně uvězněni živlem.. A mohlo začít to pravé cákání pro všechny opilé agrometalisty. Naštěstí přestalo pršet a tak pěkně pocákaný opouštím koupaliště pro 1500 lidí. Za několik okamžiků začíná set J.A.R.

Pěkně se ochladilo, a tak trio frontmanů z Jihoafrické republiky dozvučuje řádně zachumláno do slušivých mikin. Ota Klempíř pobíhá po pódiu coby Jásir Arafat s šátkem kolem hlavy. Paruky zřejmě tolik nehřejí. Byl jsem hodně zvědavý, jak se J.A.R. vypořádají s publikem složeným převážně z metalových fanoušků. Uvidíme jak se tady bude líbit funky. A funky se vážně líbilo! Po prvních několika skladbách a spíše vlažných reakcích publika si J.A.R svým přístupem ostřílených koncertních profesionálů postupně skladbu po skladbě získali vizovické publikum, které se hodně nahlas dožadovalo přídavku. Roman Holý si zajamoval „… one nation, one rock, one nation, one Masters of Rock…“ a bylo vymalováno. Vrtulník Viktořík představil novou pánskou módu pupíkových triček. A protože mu skoro polovina vypracovaného pupku koukala ven, vydržel nás v té večerní kose oblažovat jenom první tři skladby. Letos J.A.R oslaví už 15 let své existence. Z jejich širokého repertoáru zazněly např. tutovky „Neviděli mou funku“, „Bulháři“, „B-bus“, „Ty ho vidíš Otavo má“. Na zývání jako v případě předešlých finských očí nebyl vůbec čas a najednou je po koncertu. J.A.R po přídavku mizí v zákulisí.

Poslední dnešní kapelu, KISS FOREVER BAND z Maďarska, vypouštím. Po celodenním stopování se už sotva držím na nohou. Od hajan by mne neodradili ani originální Kissáci, natož pak maďarská imitace. Podle zasvěcených kamarádů s větší výdrží prý šou nepostrádala nic z originálu. Rockeři si zapěli „I was made for Loving you baby …“ jako jeden muž a nechyběly ani nezbytné bu bu kostýmy.

Fotografie: jimi(www.incipitum.sk)
(Tyto byly pořízeny na Masters of Rock Slovensko)